Paralelní vztahy

Zase jsme byli v pizzérce. Dělal jsem si z ní srandu. Je do mě zabouchnutá až po uši. Ale stejně s ní po měsíci prohrávám. Nemůžu ji do té postele dostat. První týden vypadal nadějně, ale měla ty svý posraný dny. Teď už jsou tu zase. Naštěstí už  je konec. Druhej týden jsem jel za Eliškou, třetí byl v práci. Pitomá uzávěrka. No snad to teď vyjde.

Najednou se mě zeptala: „Na co myslíš, lásko?“

„Na tebe, miláčku,“odpověděl jsem s hubou, tak plnou úsměvu, že by mi i Kožený uvěřil a půjčil miliardu.

„Moc tě miluji.“

„Já tebe taky,“ jó to lhaní mi už poslední dobou jde. Nechápu, jak mě může milovat. No je to blondýnka, tak co řeším.

 „Co si dáte?“ Přicupitala servírka. První, co mě napadlo, že jí, ale říkám si drž hubu.

„Salámovou, šunkovou, černorybízovej džus do trojky a černorybízovej džus 3:2 se sodou do půllitru.“ Oblíbená fráze, kterou jsem říkal nesčíselněkrát před tím. A která každou holku fascinuje. Nenávidím sladké věci. Ta servírka má fakt pěknej zadek. Musím si koupit tu knížku. Četl jsem kousek a fakt mě to dostal, “Proč muži neumí lhát a proč ženy pláčou“, celkem obvyklej problém manželské poradny. Co bych neudělal k zlepšení vztahů ke svým milovaným.

„Lásko, co ti je?“ zase už vyzvídá.

Servírka donesla pití a samozřejmě to dala naopak, ale má pěkný prsa.

„Nic, miláčku, jsem jen utahanej z práce.“ Jo dnes byla porada s ředitelem. Bylo to težký, a pak nám řída ukazoval fotky své nový milenky. Je to dobrej bejk, už má tři. Do toho žena, které o ničem neví, fakt machr. Tomu říkám měřítko úspěchu.

„Nepůjdem zítra do kina?“ začala mi zase rušit myšlenky.

„Jo a na co?“

„Tělo na tělo, hraje tam Banderas, toho mám ráda. Půjdeme, prosím lásko.“

Zkuste jí to nedát. Usměje se, udělá oči. No nejde to. Půjdeme na Banderase. Já si vychutnám tu japonku. Pak skočíme na večeři a hupky dupky do mojí postýlky a užiju si. Musím koupit nějakej chlast. Jí stačí dva panáci a udělá mi všechno.

„Určitě lásko.“

„Tady je ta salámová a tady šunková. Dobrou chuť.“

„Dobrou chuť.“

Konečně chvíli klid. Bude mít pusu zacpanou pizzou a nebude kecat. Totálně nemotorně bere do rukou příbor a vysvětluje mi, že pizzu neumí jíst příborem. Málem shodí půlku na zem. Začne se červenat a smát. Bože ta je blbá.

.

.

.

Za pět osm. Už tu tvrdnu deset minut a ona nikde. Když někdo řekne ve třičtvrtě, tak má přijít ve třičtvrtě. Počkám ještě pět minut a jdu domů. No konečně přibíhá.

„Promiň, šmudlíčku, já jsem měla důležitej telefon. Volala mi Bětka, víš ta jak jí nedávno opustil ten její, že už je v pořádku, a že potkala užasnýho kluka, a že prý vypadá jako Cruise, a že neví, jestli ….“

Vypínám uši, chytám jí kolem pasu, přikyvuji a mířím k pokladně koupit lístky. Mezi Bětkou, cruisem a další tisícovkou věcí chce koupit popcorn a lehkou kolu. Takovej humus. Její boj. Ona umře dřív. Dávám si sodu. Stále běží reklamy.

„Co si o tom myslíš, lásko?“ ptá se.

Nevím na co. Podívám se na ní soucitně a mlčím. Jí to stačí. A už zase mele dál. Jestli jí neožeru, tak se nevyspím. Elišce je v tomhle podobná, ale ta není tak blbá. Usínám. Naštěstí jsem se na střední naučil spát s otevřenýma očima. Poslouchám, co se děje na plátně.Je to stupidní film. Navíc celou dobu kecala. Vysvětlovala mi, jak je Bětka skvělá kamarádka, a jaká je to kráva, a jak je to skvělá kamarádka…
Kašlem na večeři. Jen se stavíme v mekáči na burgera.

„Lásko, jak se ti to líbilo?“ pokouší se vyzvědět můj názor na něco, co jsem neviděl.

Mlčky přikyvuju. Sedáme do auta a za pět minut už jsme ve výtahu. Už je napůl svlečená.  Hazím jí na postel a jdu pro šampaňský abych jí opil. Je na lačno půjde to dobře. Má vůbec cenu takové dobré víno plýtvat na ni. Kašlu na to Podávám ji skleničku, je svlečená a zalezlá pod peřinou.

V šest zvoní budík. Neprobudil jí. Je po včerejšku mrtvá. Jdu se rychle osprchovat a oholit. Je sobota a jedu za Eliškou. Nechávám na stole vzkaz, ať si udělá něco k jídlu a až bude chtít, že stačí zaklapnout dveře…