Měsíc

Autor se velmi těsně blíží geniální ekvilibristice Edwarda Wooda Jr., a to již v prvních dvou strofách, kdy nejprve vychází do měsíčního šera, aby se posléze nechal pohltit měsíčním jasem... :))) Dále se dozvídáme, že mu Měsíc připadá jako pabouk, a jelikož ma pabouky za osamělé (zde se nabízí možnost freudovské analýzy), chodí za ním, aby mu nebylo ouzko. Kam že to chodí, to se již nedozvíme, autor se zjevně bojí, aby nebylo u Měsíce narváno - pak už by mu nemohl dělat jediného přítele. Ve výsledku se tedy jedná o vyjádření autorovy sobecké a opičí lásky, a popis jeho strachu, že přestane být pro někoho důležitý (milovaný). Nabízí se pohled - Měsíc jako personifikace maminky, kterou má autor zavřanou na půdě, aby za ní nikdo nemohl, a tudíž byla sama - a byla vděčná, že za ní každou noc zaskočí, přinese něco k snědku, džbánek vody, a dovolí mamince, aby jej na moment objala, a nějakou dobu velebila, že je tím jediným, co má. Jsme tedy díky mé prozřetelné kritice svědky toho, že i fundovaným literárním rozborem lze odhalit hrůzný zločin...

tak děti, očekávájí se kritiky...