PŘÍRODA

Příroda

Dvoje zelené oči stále upírající svůj pohled kamkoli.

Oči nesmírné moci, ale neuvědomující si ji.

To je ona, či on, nebo snad ono?

Ne, lidská slova neznají podstatu.

Nesmírně hluboké a jasné zelené oči hledí na člověka,

každou svojí představou ničí i tvoří,

dávají povstat ničemu.

Nezná krásy, nezná hrůzy, nezná nevědomost a ví.

Co? Cokoli.

Z nicoty povstaly oči,

do nicoty znovu pohlédnou.

Mají k tomu nevědomý nástroj - nás.

-

Vždyť únavy neznají a přesto unaveny jsou.

Pláčem. Kterého nejsou schopny.

Zapomění zapomnělo.

-

Na nás?

Ne.

Posledním krokem počátku jsou velké zelené oči bez rozměru a myšlenky, přestože z ní povstaly.

Oči z budoucí myšlenky na počátku minulosti.

Tak, jako jsou dvoje oči,

tak vše má něco,

co je vyrovnává,

ale My jsem navíc,

bez protějšku.