Spaste nás

Spaste nás (Dopis) Nazdar, mimozemšťani! My, Franta, Jarda, Venca a Tonda, jsme se vám rozhodli napsat dopis, neboť se poslední dobou furt hádáme kvůli různým závažným věcem a nemůžeme se dohodnout. My jsme se totiž dívali na bednu, kde mluvil takový plešoun, který říkal, že jste strašně chytří a inteligentní a tak. Tonda říkal, že je to na houby, že nás vůbec neznáte a že vás nějací chlapi z dědiny vůbec nebudou zajímat. Ale Tonda je omezenec, a navíc je na nás ukrutně naštvaný, protože jsme mu nepomohli, když se rval s dolejšíma. My jsme se nejdřív nemohli dohodnout, na co bychom se měli zeptat nejdříve, ale protože Jarda je z nás nejsilnější, což nám taky názorně předvedl, bude se moct zeptat jako první. Jarda žije krásný život, který mu každý závidí. Ráno vstává v pět hodin. Posnídá nějakou tu šlichtu. V šest si ve fabrice píchne příchod. Osm hodin maká jako šroubek. Ve dvě si píchne odchod a jde domů. Doma poobědvá nějakou tu šlichtu a jde k nám, kamarádům, do hospody. V hospodě s náma hraje karty a pije pivo. Ve čtvrt na osm povečeří nějakou tu hospodskou šlichtu a pak zase hraje karty a pije pivo. V jedenáct se dopotácí domů a potěší se se ženou. Další den ráno v šest hodin vstane a ... a dál už to znáte. Jenže jeho šťastný život jde pomalu k čertu. Jeho žena Růžena se začala tahat s jedním inženýrem z města. Jarda to sice ještě neví, ale za chvíli mu to určitě vyzvoní naše obecní drbna Lucková, původem Ruska. Taky se teď hodně mluví o propouštění z fabriky, a protože u nás Jarda dělá nejkratší dobu, tak asi půjde jako první. Poslední dobou začal Jarda dost pít, teda on pil dost i předtím, ale teď i ten ožrala Jura z horního konce roztrubuje po dědině, že jestli Jarda nepřestane chlastat, tak mu, teda jako Jurovi, už nic nezbude. Jura už sice přestal blbě kecat, protože má sdrátovanou čelist, ale Jarda pije dál. My jsme mu s chlapama chtěli pomoct, protože jsme jeho nejlepší kamarádi z hospody, ale zatím nás vůbec nic nenapadlo. Tak doufám, kluci zelení, že si s tím poradíte. Druhou věc, na kterou se vás ptáme, prosadil Franta. On je velitel hasičů a má tu, jak říká Jarda, autoritu. Franta žije sám. Nikdy se neoženil. On vlastně neměl holky nikdy moc rád. Ale i bez nich je mu docela dobře. Měli byste vidět jeho výraz, když cvičí se svýma chlapama. A když dojde k výjezdu za nějakým požárem, tak je Franta nejšťastnější člověk na světě. A to je právě ten problém. Pánové Sualk a Namez náš stát přivedli do takové situace, že už nikdo nemá ani na sirky. A když děti nemají sirky, nemůže nikdy žádný pořádný požár vzniknout. Franta už sice zapálil naši trafiku i s trafikantkou a potom ji sám hrdinně zachránil, ale jak nám pak říkal, tak to prý nebylo ono. Kdybyste teda mohli zapálit nějaké ty domy nebo stohy, tak bychom vám byli opravdu vděční. A neříkejte nám, že byste to neuměli, ten chlap v televizi o vás říkal, že dokážete úplně všechno. Třetí dotaz měl mít Tonda, ale ten je tak omezený, že si na žádný problém nemohl vzpomenout. Možná, že byste mu mohli poslat trošku rozumu, ale nevím, jestli to jako blb nemá lepší. Tak to jsem sepsal trable mých kamarádů a teď bych se děsně rád vyslovil já sám. Já se jmenuju Víťa Čech, ale kamarádi mi říkají Venca. Dlouhou dobu jsem se měl docela dobře. Děcka byla poslušná, plat dostatečný. Jednoho dne se však na ulicích v Aharpě objevily davy studentíků, kteří pokřikovali něco jako: "Máme holý ruce!" a "Pryč s numokismem!" Proč to udělali? Kdo se jich prosil? Díky nim teď učím na zvýšený úvazek za snížený plat, ve škole, kde se netopí, kde nejsou peníze ani na barevné křídy, ve škole, kde děti zlobí a trápí učitele a, představte si to, mají dokonce své vlastní názory. Teď se zase přiblížil čas, kdy jim musím zadat slohovou práci na libovolné téma. No to zas bude "zajímavých" názorů na "krásnou" svobodu a carkomedii. Aspoň, že nám zůstala ta hospoda. Doufám, drazí mimozemští přátelé, že nám všem pomůžete, protože my už nezvládneme nic. My jsme příliš slabí na to, abychom něco změnili. My už to nedokážem. A ta dnešní mládež, ta zdrogovaná banda pubertálních povalečů? Ta tvrdí, že je jí dobře a že jí naše dědkovské bludy nezajímají. Málo jsme je bili, málo... Ve vaši pomoc doufají a na odpověď se těší vaši pozemští přátelé Franta, Jarda, Venca a Tonda.

---