Vzpomínky

Pod stromem sedí, do noci se dívá
a slzy kapou dolů do mechu
uběhl den a pomalu se ztmívá
vlk v spánku bude hledat útěchu.

Bude snít o dnech, které zašly v dáli
a o jezírku, co les ukrývá
tak dávno tu dva vlci nad ním stáli
vzpomínka smyslu zvolna pozbývá.

Přijde i další o nádherné chvíli
s ní smutek, že to všechno je jen sen
a všechno skončí, když noc ke dni pílí
a vlk zas krutě bude probuzen.

Vidiny končí - zase příliš brzy
než aby duše chorá našla klid
z pod víček horké vyderou se slzy
že rány v srdci nelze zahojit.

Už den se vrací a vlk dál jen sedí
pak smutnou hlavu k nebi obrátí
a vyje znovu, co už všichni vědí:
Ty staré vzpomínky se nevrátí.