Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDravec a sokolník
11. 05. 2000
3
0
1799
Autor
Tanizaki
Zeleným snem se procházíme
padáme z jemných velkých skal
ticho tu lehce rozlomíme
.. kdopak to stojí opodál?
Sokolník čistý jako peří
dívá se přímo jasným zrakem
Snad ještě někde v skrytu věří
že v dalším žití bude ptákem...
Táže se duchem sokola svého
proč pohřbít má svou naději
proč vůkol málo toho všeho
co viděl by on raději?
Nastaví pevně levou ruku
- už vidíme to rozpětí -
a dravec slétá v horkém vzduchu
svým drápem pánu odvětí..
Šrám teplá krev mu polaská
on usměje se, nakrmí ho--
pták potom rychle zamlaská--
--dí v záři slunce poledního:
"Pamatuj strážče milý
ne vždycky správně toužíš
ač sebevíc chtěl bys jednu chvíli
stále s jinými se soužíš.."
Posmutněl sokolník
a snad i padla tma
odřízl rolničky
a pustil svého sokola..
Po formální stránce působí autorčina báseň jako lehké pravidelné veršování, až na malé výjimky dodržuje striktně rytmus, pravidelně používá střídavý rým. Báseň trochu připomíná dětské říkanky, lidovou poezii, možná trochu Erbena. Začátek 1. sloky evokuje jakoby vstup do nějaké pohádky, snu. Na pozadí takřka pohádkového příběhu se skrývá hlubší obsah, touha člověka po volnosti a po svobodě (volný jako pták), možná také jeho možnosti rozletu. Je důležité vybrat si správný cíl, protože jinak je veškeré toužení a snažení marné.
Originální mi připadají první tři verše, opravdu hezké uvození příběhu. V poslední sloce by možná rytmově více sedělo "a snad i padla tma - a pustil sokola", ale to je čistě můj pocit. Připomíná mi to opravdu pohádkový příběh a ty já ráda...
Zbytečně dobrý!!!... přesně takovýhle básničky miluju
akorát to trochu pokazil Ženatej, protože jsem si poprskal klávesnici čajem :-)))))))))))))))))))))