Kamenována [děkuji]

               Kamenována  [děkuji]

Mám v těle černý Vesmír,

nekonečnost se ve mě rozpíná.

A říkám svoje názory

a kdekdo mě za ně proklíná.

Neumím potupně mlčet a oni říkají,

že jsem jen rouhačná,

bezbožná děvka,

Dáblovu smilstvu oddaná.

Ale nikdo z těch lidí nevidí,

jak střepy jejich odsouzení bodají mě do hrudi,

nikdo z nich necítí,

jak bolí ta jejich prokletí.

Jsou však horší,horší než já.

Já chci jen žít.

Bráním se a křičím,

at´ nechají mě ty zrůdy být.

Já nejsem nevěstka,

i když dáblovo znamení nosím.

Za můj úsudek dají mě na kříž,

toho se bojím,tak moc bojím.

Oni nevidí,

že jsem nevinná,

jsem nejenom uvnitř čistá panna,

i kyž nijak nejdem oděná.

Neví o mých slzách za nocí,

kyž schoulena na rohu ulice se skrývám

před svojí cudností

a kamenována za touhy bývám.

Za to,že

Jidáš je můj bratr a Kain si mne vzal,

Bůh mě Satanovi dal,

děkuji.