O dvou psech

               O dvou psech a o tom, jaké jsou pády

   Pojďme se dnes společně zamyslet nad tím, jaké mohou být pády. Ale neděste se,  přátelé, já vám budu vyprávět pohádku.

   Žili byli dva pejsci. Dalo by se říct, že ten první z nich byl velmi důležitý. Nebyl to totiž nikdo jiný, než samotný první pes, patřil první dámě, paní Olze. Už si vzpomínáte na kníračí slečnu Ďulu, kterou měl každý rád? Zdálo se, že dokreslovala jakousi pohodu na Hradě. Zkrátka a dobře  byla důležitým článkem tehdejší české diplomacie. No, to možná trochu přeháním, ale faktem zůstává, že to byl pes nad psy. Vlastně byl jen jeden pes, který mu mohl konkurovat a to byl právě ten druhý z mojí pohádky. Byl to pes Novák. I já jsem jednoho měla. Byle sice malý (já ostatně taky nebyla nijak extrémně vzrostlá), ale i tak mi zajistil velký úspěch u kamarádů. S povzdechem  musím zavzpomínat na ty doby. Dnes už to s tím úspěchem tak lehce nejde, co? Vraťme se však zpátky k Ďule. Ta si žila. Pojídala prezidentské kosti a celé dny se procházela po nekonečných hradních chodbách. Jenže se stalo něco, co asi nečekala. Paní Olgu vystřídala paní Dagmar. Tu zlou pohádkovou ježibabu, která by mi tak krásně zapadala do mé pohádky si musím odpustit, z čistě etických důvodů, prostě nová paní domu. A Ďula? Ta musela z domu, jako Popelka, Sněhurka nebo chcete-li Nasťa. Paní Dagmar si totiž přivedla své vlastní mazlíčky, takže pro jednoho malého knírače už tam místo nezbylo. A pes Novák? I ten byl postupem času nahrazen ošklivým růžovým zajícem. A tak si Novák hledá nového pána. Co vy? Vy byste ho nechtěli? Je to milý, přítulný kříženeček, ke kterému se jeho původní majitelé nechovali moc pěkně, takže by se vás mohl zpočátku trochu bát, ale i přes to je ideálním pejsánkem do rodiny s malými dětmi, do domku se zahrádkou i do bytu v paneláku. Tak co, chcete ho?

    A tak vám radím, dávejte si pozor na ježibaby a růžové zajíčky. A hlavně nezapomeňte, že všechno, co máte, je jenom relativní, vždycky to může odnést velká voda, nebo to jen někdo odfoukne, stát se může cokoli, bohužel, bohudík.