Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBásničky pod polštář_5
09. 04. 2003
2
0
792
Autor
Berusca
Hlasy smrti
Zeď protějšího domu šklebí své tváře
klid a tichá pustina - světla mdlá teď záře
puklina v omítce zubí se bezduchá
stejně tak - když člověk umírá
Smrt jako konečné vykoupení
smrt jako nové procitnutí
smrt jako slunce západ za horou
smrt jako tečka za větou.
Naposled políbíš ústa milující
člověk pak leží jako spící
ty odcházíš sám sklesle tmou
hlasy šeptají....nezoufej....
....přijdeme za tebou....
Smrť. Pani smrť. Poznáme to. Niekto zomrie a my si hovoríme, "už je v nebi." Máme pravdu?????
Přesně, vyjádřil jsi ten důvod, proč jsem to napsala. Nikdo neví, kdy smrt přijde a jaká je :)) můžeme si jenom myslet a když o ní budu veršovat, přestanu se jí třeba bát ;-)
Inteligentné a múdre, jasné a určité. Zda věci, které nás potkávají, mají svůj účel???? (ak som schybil.. pardón.. veď to poznáte... cudzí jazyk)
Vim ze jsem chtela, abys napsala neco o uteku z tohoto sveta, taky se ti to moc povedlo, ale se smrti na mechod, me se libi zivot. Libi se mi moc, stejne jako tahle basnicka :o)