Ženitba zálesáka Toma

"Tak ses prej oženil, Tome... jsem slyšel," řekl do ticha podvečerní buše zálesák Joe. "Tak teda gratuluju."

"Hm," odtušil zálesák Tom, otřel si rukávem nos a přiložil do ohně polínko. Oheň zádumčivě praštěl. Z nitra buše se ozývaly temné tóny zvěře, vydavší se na lov.

"A kde máš ženušku, že by ses pochlubil kamarádoj?" zeptal se Joe a šťouchnul přitom proutkem do popela.

"Už... už nejni," přiznal Tom posmutněle.

"Jak to, nejni?" nechápal Joe.

"No, to bylo tak. Jsme vo svatební noci seděli takhle u vohýnku, a když dohasínal, vlítli jsme na to. Bylo to fakticky dobrý, takový, no, vášnivý. Jenže, když jsme skončili, tak jsem už byl vdovec," pravil Tom a zahleděl se kamsi do temnoty.

"Prosím tě, a jak se to stalo?" vyzvídal Joe a vzrušením se mu opotily vousy.

"No, jak jsme tak byli v nejlepším, tak moje žena začala křičet ,Ještě, ještě!´; jsem přidal, že jo... no a pak už bylo pozdě."

"???" zadíval se Joe nechápavě na Toma, přestože v nastalé tmě nebylo vidět ani zbla.

"Ona... nó, ona totiž nekřičela ´ještě´", připustil Tom a podrbal se na bradě. "Ona křičela ´ještěr´..."