Časová policie 2. díl

Celý výsadkový tým měl jen čtyři členy, velení se ujal přímo generál McGovann. Akce vypadala docela jednoduše- dinosaura nebudou muset přímo fyzicky chytit, ale stačilo na něj umístit lokační jednotku - to znamená trefit patnáctimetrovou potvoru kamkoliv do těla projektilem velkým jako mandarinka. Potom je již snadné zvíře lokalizovat a přesunout do správného času.

S vybavením potřebným na akci byli vysazeni na opuštěné části Holešovic.

"Podle posledních zpráv bylo zvíře vidět poblíž ostrova Štvanice", hlásil McGovann.

František se rozhlédl a nabral správný směr.

"Kadete, nemáte sebou kartáček na zuby? Potřebuju děsně na záchod." Generál vypadal vyloženě nešťastně.

"Nemám. Jak jste se dostal z místnosti?"

"Řekl jsem dveřím, že jsem nechal kartáček za dveřmi. Nedivte se, byl poplach."

"Aha, pomůžu vám generále. A fakt zrušíte nedopatření s tím, jak jsem dostal přes hubu?"

"Nedopatření, jo?", zkusil se zasmát generál. Zasmál se, tlak v útrobách stoupnul a tak hned přestal. Čelo se mu orosilo, polila ho zimnice. "Kadete, království za kartáček."

"Tady kartáček nepotřebujete. Dveře jsou ze dřeva, elektroniky nemaje, čistidla netřeba. A děkuji vám za slib, generále."

František ukázal generálovi veřejné záchodky ve vestibulu metra. Generál utíkal udaným směrem a pod vousy si mumlal něco o osvícené době.

Plesiosaurus plaval po Vltavě a sháněl něco k snědku. Byl hladový a tudíž nevrlý, navíc obsah kyslíku byl o polovinu nižší, než v rodných druhohorách. Sladká voda a vytržení z přirozeného prostředí také nepřispívaly k dobré náladě ještěra.

Dinosaurus na Vltavě se samozřejmě stal pražskou atrakcí číslo jedna. Nikdo nechápal, kde se mohl zčista jasna vzít, ale všichni se jej snažili užít. Šikovnější cestovní kanceláře pořádaly zájezdy do Prahy, individuálních turistů bylo také mnoho. Břehy Vltavy byly v bezpečné vzdálenosti lemovány čumily, mosty byly po několika incidentech zavřeny.

Mediálně nejviditelnější nehodou bylo sežrání fotografa deníku Blesk. Ten se rozhodl nafotit stylové obrázky dinosaura na Vltavě s pozadím Karlova mostu a Hradu. Fotografie se mu skutečně podařila, to ale bylo všechno. K předání do redakce nedošlo, neboť nešťastný fotograf byl sežrán objektem svého zájmu.

Samotná média se chopila tématu "Dinosaurus na Vltavě" různě. Internetový deník iDnes monitoroval minutu po minutě pohyb Plesiosaura a jeho stránky trhaly rekordy. Papírová obdoba téhož přišla se samostatnou přílohou věnovanou dinosaurům s bohatou fotografickou fotodokumentací.

Lidové noviny počkaly, co napíše Mladá Fronta Dnes a aktuálně zařadily vyjádření předsedů poslaneckých klubů Parlamentu na téma "Vztah naší strany k dinosaurům". Čtenáře nejvíce zaujal příspěvek předsedy komunistů Miroslava Grebeníčka, který prohlásil, že za minulého režimu by se nic takového nemohlo stát. A taky nestalo.To opakoval několikrát.

Všechny knihy s kresbami Zdeňka Buriana byly beznadějně vyprodány, omylem i Lovci mamutů, kteří vážně neměli s tématem nic společného.

Ondřej Neff ve svém deníku Neviditelný pes porovnával velikost Plesiosaura s velkým černým chlupatým jedlým psem. Usoudil, že Plesiosaurus je velký hodně, černý málo a chlupatý vůbec a že by se s ním jeho pes Bart asi nepopral. Tentýž autor na serveru DigiNeff zveřejnil článek "Desatero při focení dinosaura". První bod zněl: Nikdy nefoťte ještěra od Karlových lázní tak, aby byl v pozadí Karlův most a Hrad. Pokud je dinosaurus blízko, hrozí nebezpečí sežrání.

CNN každou hodinu zveřejňovalo aktuální zprávy z Prahy. Mapa, která doprovázela reportáže, zobrazovala povodí Eufratu. Zmátla tím nejednoho turistu.

Nova měla ve zprávách zvířátko navíc.

J. X. Doležal věnoval problematice dinosaura dlouhý článek v Reflexu opatřený množstvím fotografií. Jediný závěr pro běžného, méně studovaného občana zněl: V druhohorách ještě nerostla tráva. Přesto byl náklad Reflexu rychle rozebrán.

Blesk zveřejnil krátkou zprávu bez obrázku na titulní stránce. Na reakční poradě bylo v panické snaze zachránit náklad rozhodnuto vytáhnout staré dobré trháky. Na titulní stránce se tedy skvěla Petra Buzková na pláži v Chorvatsku. O dva týdny si Blesk faux-pas vynahradil. Na titulní stránce referoval o nominaci sežraného fotoreportéra na Darwinovu cenu. Čtenářům objasnil, že jde o uznání zásluh jejich bývalého zaměstnance při poznávání evoluce druhů. Vysvětlení to nebylo úplně přesné. Darwinova cena se uděluje těm lidem, jejichž smrt způsobila zkvalitnění lidského genomu.

Brigáda časového výsadku po drobném incidentu s hajzlbábou dospěla ke Štvanickému ostrovu.

Řeku lemovaly tisíce čumilů. V desetimetrové vzdálenosti od řeky stáli ti odvážnější a s lepší životní pojistkou, se zvyšující se vzdáleností od řeky stoupala odvaha a sociální jistoty. Pár výrostků se pokoušelo trefit prakem do hlavy klinkajicí se nad Vltavou. Tomu se snažilo zabránit několik ochránců zvířat. Podnikavci rozbili své stánky s párky, cukrovou vatou, balónky a žužu. Skupinka levicových radikálů demonstrovala proti americkému imperialismu. Skupina ochránců lidských práv demonstrovala proti veřejné přítomnosti holých lebek na Vltavě.

Holá lebka dinosaura měla svých starostí dost. Nejenže ho jediný novinář nebyl schopen nasytit, ale nedostatek kyslíku mu zatemňoval už tak chabou mysl. Velké sudovité tělo se apaticky pohupovalo na řece a pomalu se nechalo unášet k Hamburku.

František nabil pušku lokátorem. K jeho smůle vypadala puška hodně podobně jako vrhač granátů z amerických akčních filmů. K jeho ještě větší smůle se ekologičtí aktivisté navzdory vlastnímu tvrzení koukají na americké akční filmy. Skutečně obrovská smůla byla, že se rozhodli zabránit vraždění nebohé zvířeny a srazili Františkovi pušku v okamžiku výstřelu. Ovšem největší smůlu měla učitelka biologie, která vedla svoji třídu na vycházku za taji druhohorní fauny. Po zásahu lokačním nábojem byla automaticky odčasována do Gastonova vodního pavilónu pražské ZOO.

Následná rvačka znamenala nepříjemné překvapení pro majitele stánku s evropskými párky v rohlíku. Náhodný výstřel mu vzal iluze o sociálních jistotách, půdu pod nohama a stánek. Ten skončil v budoucnosti kousek od učitelky. I s nešťastným stánkařem, který ani nestačil vrátit drobné do sta.

František pomalu propadal panice. Vzpomněl si na kurs, který kdysi běžel v televizní relaci Pachatel neznámý (na omluvu: František měl tenkrát chřipku a fakt nemohl jít večer zakalit). Kurs se sice týkal toho, co dělat při pokusu o znásilnění, ale František byl pružné mysli a tak zařval z plných plic: "Hóóóóřííí!!!". Zabralo to. Ochránci zvířat pustili pušku a začali se hasit. František nelenil, rychle zamířil, vystřelil a zbavil Prahu na sto let dinosaurů. Na krátkou chvíli tím způsobil problém učitelce biologie, protože se Plesiosaurus ocitl hned vedle ní. Problém trval jen do prvního sousta a tak učitelka následovala své předchůdkyně, které každoročně žerou žraloci na Jadranu.

Prodejce hot-dogů skončil mimo připravenou nádrž. Svoji životní šanci využil naplno. Přejmenoval stánek na "U sežrané učitelky" (původní název "U Kolíka Aťsepicnu" pozbyl citového náboje), z Euro hot-dogu se stal Druho hot-dog a do budoucnosti hleděl s takřka budovatelským optimismem.

František se stal hrdinou.