Nadějě umírá první
Já nevím. Nevím co chci, nevím co cítím. To jediné, co mě drželo a dávalo smysl se rozplývá jak mlha a odkrývá pohled na rozdrásanou pláň reality.
Láska.
Pohádka jak má být
Žil byl jeden princ. Byl typickým představitelem své třídy: Slušivé plavé vlasy se mu vlnily podél obličeje, který by ani nejsveřepější kritik nemohl označit jako šeredný. Celek doplňovaly blankytné oči a vypracovaná postava. Prostě pohádkový princ jak vyšitý.
Pouto krve
„Chleimerský les. “ Vesničan na něj hleděl jak na blázna, nicméně ukázal rukou kseveru. Spěšně mu poděkoval a protože muž nevypadal, že by chtěl něco dodat, otočil se a odcházel. Ještě dlouho cítil jeho pohled vzádech a byl si jistý, že kdyby se kdykoli ohlédl, uviděl by tam vesničana stát svidlemi vrukou a otevřenými ústy.