Jen takový den

Den ubíhající či vleknoucí se v povinnostech.

Sbírání vajglů za duše, uspokojíce jimi své "potřeby".

A pak? Dušeprázdno...

Dušeprázdno vybíjející na dřevěné konstrukci, od nepaměti

nazývané lavička.

Hledění na  vodní hladinu, na níž se úmyslně pohybují ptáci

a poslouchání jejich řeči.

Také pozorování stromů, jejichž součástí jsou hnízda s

černými tvory, tolik vyzařujícími energii. Jejich krákání přináší

uklidnění (?)

Myšlenky, které nejde stihnout popsat. Plynou tak rychle.

Ale aspoň jejich část: přemýšlení nad jistotou nebo spíš

nejistotou, prožívající v tom tak neovlivnitelném čase, nad

potřebou vyjadřování našich pocitů, tolik důležitých.

Nad důležitostí důležitého, nevtipnosti možná vtipného.

Přemýšlení nad správností i pochopením a...

Vlastně a tak