Smrt

Přichází nečekaně,

a člověk se jí bojí.

Shrbená stařena v černém hávu,

s kosou přes rameno.

Každému z nás po boku stojí,

připravena uloupit život,

jako hyena touží urvat si kus zdechliny.

Člověk má strach, bojí se,

bojí se smrti, jako malé dítě

krčící se v koutě s příchodem noci.

Hola, pohleďte! Copak je to tak těžké,

zbavit se strachu?

Básník stojí opodál, nebojí se.

Stejně jako samuraj nebo buddhistický mnich.

Ví, že smrt je tu, aby osvobodila jeho ztrápenou

duši.

Nevyhlíží ji, nemá radost z jejího příchodu.

Když však se objeví, jeho mysl je klidná jako hladina

jezera, v níž se měsíc odráží.

Potom odevzdá se smrti s úsměvem na rtech.

Přichází, jako krásná dívka, v bílém rouchu oděná

a místo kosy v ruce kvítek voňavý,

a na rtech slůvka líbezná:

“Pojď se mnou, nadešel tvůj čas.”