Rozbřesk

Po dlouhé úmorné noci,

po nekonečném čekání

přišel ranní rozbřesk.

Slunce vychází nad obzor

a v mé duši svítá;

utichá vlahost trávy

a teplo se rozlévá do mých žil.

Tak to ještě budu žít !

Pryč jsi noci ohavná,

vláda temnoty skončila,

vypadni černoto z mého srdce ven

tak nakonec dočkal jsem se,

dočkal jen,

Tak po dlouhé úmorné noci,

světlo temnotu vyhnalo.

Rozbřesk na trůn usedá

v rukou žezlo a jablko

kyne novému počátku

to narodil se nový den.

Slunce moje, ach slunce mé,

daleko jsi, daleko jen,

natahuji k tobě ruce své,

to ty mi neseš nový den !

A tak rozbřesk svým světlem,

zažehl ve mně naději.

Temnota byla zahnána.

To po hrozné noci,

slunce opět vychází.

Nastává nový den.