Marná touha

Je bez dechu ledová s osudem ve vrásce,

když usíná se slzou v oku po další hádce.

Těm večným výčitkám marně se vyhýbám,

já vím , že osud není lhář a přeci je to žhář,

teď kufr odnáším k Tobě se nevrátím.

Je bez dechu ledová s osudem ve vrásce,

když otvírá dveře své další nové lásce.

Zas ji oklamal, ruže není bez trní

a cejch poznání ji ted pálí, páálí..

Ta touha byla má Tys říkal zvrácená,

je v blátě slibu zabořená.

Těžítko osudu chtěla bych roztříštit

na tisíc pokusů sama jej utřídit.

Co to v očích mám, pouta podivná

co slzu nepustí když zármutek se dere ven,

východ je uzamčen a klíč už zrezavěl,

dveře už nenajdem,

zbývá klíč zahodit a v jiný slib neuvěřit…

Je bez dechu ledová s osudem ve vrásce,

když sama utíká po cestě co nevede zpět

tiše umírá

toužíce

po věčné

láásce…