ONA

Zapadá slunce, už téměř dotýká se hladiny.

Mořské vlny se vzdouvají, tříští se o útesy.

Já tenkrát ti šeptala, že v srdci mém jsi jediný.

Ale z života ses mi ztratil. Jen tiše šeptám: "Kde jsi?"

Slzy mi máčí tváře, jsou slané jako moře samo.

Stékají na dekolt a okolí ukazují mé trápení.

Štěstí nám proteklo mezi prsty. Snad nebylo pro nás zadáno.

Ale než odešlo, mohlo dát vědět. Dát nám znamení.

Proč existuje závist? Proč lidé si lásku závidí?

Vždyť měli jsme vše, co láska mohla nám dát.

Měla jsem si tě svázat okovy a odvést co nejdál od lidí!

Nemohla jsem bez tebe žít. A teď násilně mám se tě vzdát?

Kdyby nepřišla ONA!! Kdyby nebylo jejích sladkých očí!

Už od začátku šlo jí o to, aby naše pouto zničila.

Den ode dne viděla jsem, jak se ti díky ní hlava točí.

Snažila se ... A naši lásku plnou něhy krutě zabila.

Teď se tu snažím vypovídat vlnkám slaného moře.

Ale ty jsi s NÍ!! A svou velkou lásku neslyšíš.

Už nevím, jak zbavit se smutku, jak zmírnit své hoře.

Kdyby ses mi vrátil!! Tajně prosím, ať bolest mou utišíš.