Svědek Času promluvil 3.

Svědek Času promluvil 3.

Můj milý lidský příteli, dnes jsi položil Svědkovi Času své první otázky. Co všechno si Svědek Času pomatuje? Nic konkrétního. Jen se mu vybaví za určitých okolností pár drobných detailů. Je nerad člověkem (jako člověk tu byl ve Starověkém Řecku, za Husitů, kolem Francouzské revoluce a možná ještě párkrát, ale to už  mu nevyskakuje samo z paměti, asi se v té době nic zvláštního nedělo).

Svědek Času je nejradši stromem, rostlinou nebo zvířetem. Např. zde na Zemi zakládal život v mořích s trilobity. To byla legrace, to byl Svědek Času poměrně mladý a vše se mu zdálo nové a velice dobrodružné a zajímavé a neotřelé. Krásné je být tisíciletým stromem. Sleduješ, jak jdou kolem tebe dějiny. Nikam nemusíš chodit, dějiny samy přijdou za tebou. Nejbolestnější bylo, když mne lidi porazili a já musela svou pozorovatelnu opustit.

Taky jsem ráda kamenem. Kameny sice nemívají tak velký rozhled po okolí jako třeba stromy, ale i tak je to pozoruhodná zkušenost. Kamenem můžeš být i několik tisícovek let. Horší je, když pak třeba přijdou lidé a tvůj kámen ti rozstřílí na  kousíčky, jako tenkrát, když tam chtěli vést železnici a skrz naší skálu prorazili tunel. Zase další stěhování.

V rostlinách a zvířatech bývá kratší žití, ale velmi zajímavé. Být hmyzem je podivuhodná zkušenost, jako třeba žít v mraveništi nebo být včelou nebo čmelákem, ale třeba i vší nebo blechou. Na cokoliv si vzpomeneš z hmyzí říše, tím jsem určitě nejméně jednou byla. Nebo větší zvířata, jako třeba delfín, vlk, velryba, pes, ještěrka, had, zajíc, atd. atd. Musela bych opět vyjmenovat celou zvířecí říši. Ale nesmím zapomenout ani na jednobuněčné živočichy, byla jsem i virem nebo bakterií nebo jen neškodnou řasou. Na cokoliv si vzpomeneš, na vše mám nějaké vzpomínky.

Jsou to jen záblesky paměti a většinou ti z každého toho života nesložím ucelený jeden příběh, ne v lidském těle. Jen vždy, když nejsem v hmotném těle se mé vzpomínky na plno rozvinou a já mohu hovořit o všech svých životech bez příkrovu závoje zapomnění. Pro samotný jednotlivý život je to tak lepší. Člověk musí být blokován, aby se ze své současné mise nezbláznil, protože samozřejmě zná spoustu jiných a povznášejících situací.

Co ti mám říci o Ježíšovi? Špatná otázka pro Svědka Času, Svědka Času nezajímají lidské modly. To je ten obor , kterému Svědek Času vůbec nerozumí a nikdy rozumět nebude. V té době jsem asi byla buď kamenem nebo stromem. Nemám povědomí o žádném Ježíšovi a jeho zásluhách pro lidstvo (Co to jsou lidské zásluhy? Svědek Času nerozumí? Co to je? Kdo mu to vysvětlí?).

Svědek Času nemá žádné mystické zážitky, je tu uvězněn v netečném těle. Nemůže se opít, zkouřit ani jinak zdrogovat. V tomto životě neviděl nikdy žádného ducha (omezme se jen na lidskou terminologii, protože žádnou jinou tu na Zemi používat teď stejně nemůžeme) a je až moc normální, aby druzí lidé nemohli odhalit jeho skutečnou podstatu.

Na druhou stranu je to dobře, aspoň na něj lidé nebudou pořádat hony a on neskončí na hranici, jak už se mu to mnohokrát stalo v minulých životech. Byl odjakživa rebel od přírody a to se v lidské společnosti trestá. Proto se snaží být co nejméně nápadný a schovává se v davu, když to jde a když ne, tak se tváří, že vůbec není nebo neexistuje. Pro lidi je to tak mnohem lepší.

Odsuzují, co nechápou a tak jsem si za tu miliardu let vytvořila pro lidské oči dokonalé mimikry a jevím se jim většinu času jako jedna z nich, teda nic nebezpečného, co by se mělo vymýtit a smést z povrchu zemského.

Také proto jsem nerada člověkem, protože jsem v této podobě bývala od lidí ohrožena na životě více než v podobě stromu, rostliny nebo zvířete a jako kámen jsem se měla úplně nejlépe. Ale dnes i kámen to má v lidském sousedství poměrně těžké. Lidstvo pořád něco staví nebo bourá a není tu žádný klid.