Vlocka Klarka

Byla zima a jako pokazde, kdyz je toto obdobi zacalo snezit. A to se musela vlocka Klarka rozloucit s mraky a nebem a slitnout na zem. Protoze se ji moc nechtelo spadla uplne jako posledni.

Na zemi se ji moc zalibilo. Vedela ale, ze az prijde jaro, tak roztaje a umre. Prosila slunko, at na ni nesviti. Slunce ji ale ale odpovedelo:"rekni si vetru, at te zavane nekam, kde vlocky nikdy neroztaji!". Vlocka KLarka hleda vitr, ale nemuze ho najit. Deti uz davno postavily snehulaky, kteri pomalu taji. A tak se vlocka pta vody:"Vodo, vodicko, nevis, kde najdu vitr?"

 "Mila vlocko vitr je daleko a bude ti to trvat nejmena 3 roky nez ho najdes."

" A nevis jak mam udelat, abych byla vlockou navzdy?"

"Nevim, ale muzes pockat u me a ja te vezmu s sebou k mori jako kapku."

"Dekuji ti vodo, ale musim nejit vitr!"Rozhodne se vlocka. Uz nema ale moc casu, protoze jaro uz je za dvermi. Vlocka hleda a hleda, ale uz pomalu slabne, az je z ni ta nejmensi vlocka na svete. Vsak vitr...nikde.

Vlocka nakonec roztaje a na jeji pocest, ze byla tak statecna vyrostla snezenka. A od te doby po kazde statecne vlocce vyroste snezenka...