Poznání II

Hannah, no právě o to jde. "pár veršů se mi tam povedlo (jestlipak jsi je našel)" ....možná našel, ale čtu je ve spojení s ostatními a tak ty verše padají zpět do průměru. Rozhodně mi nešlo o originalitu tématu, ale o originalitu díla, tzn. jeho zpracování, výrazových prostředků, vem si třeba jen poslední sloku.....

Cítím ve tvých verších valčíkový rytmus, úplná pravidelnost však nenastává, koulením mezi 6, 5 a 4 slabikami je sice většinou souhra, jenom ta „podmanivost svého hlasu“ úplně vybočuje. Nesměl bych tě však znát, abych si nepřipustil, že o tom víš. Pro mne jsi vědomý poeta, víš co píšeš a proč to píšeš. Kvůli rytmu bych tvou báseň nezvrhl. Rýmy? nosím – prosím, tak – rád (asonance), ve dvou – nezvou, spíš – mříž, šedé – zebe (asonance) bych ocenil, ostatní jsou tradiční a známé, nadpoužívané. To by ovšem také nestačilo k zavrhnutí básně.. Téma.. Kvůli sdělení, tedy jeho jasnosti, se spustila hluboko do podrobné popisnosti, přitom první a třetí sloka, které jsou jasně zajímavé a dokonce s náznakem jisté originality, jsou těmi sudými popisnými sestrami obrány o intenzitu. V závěru jsi spolehla na osvědčenou pointu, která asi zklame nejvíc, tím jak moc je očekávaná. Ten problém je zřejmě v samotném názvu básně, s poznáním člověk spojuje spíš objev než prohlédnutí. Poznání je optimismus a pokrok, ve tvém podání však dochází k jakési paušální nedůvěře v budoucí objev. Málokdo si uvědomuje, že lásku si musíme v tom druhém i v sobě objevit, je to těžká cesta, plná balvanů pokrytectví a všech odstínů hořké neupřímnosti. Jako člověk tě chápu, jako čtenář se necítím obohacen ani pobaven. Rozeznal jsem tvůj stav, ale necítím nic o poznání, které bych s tebou mohl prožít.. Můj výklad podporuje i zjištění, že jediné přirovnání, obraz, metafora je, že „..stavíš mezi nás mříž“ a těch už bylo postaveno, zazpíváno a popsáno požehnaně. Hvězdičku ti beru, ale čtu tvoje básně vždycky s očekáváním, protože jsi schopna mnohem vzrušivějšího poznání. :-))

Ono mu to třeba dojde.