Dvěmístnosti

Přichystala se ke skoku.

Okno bylo neprůhledné a pohlcovalo lesk.

Vešel do místnosti nic netuše.

Z kuchyně se ozýval smích, rána a potom … ticho.

Posunula levou ruku ještě víc dozadu, přikrčila pravou nohu.

On se procházel jakoby nic; nemohl najít knihu.

Ztemnělý pokoj, mrak předběhl slunce.

Najednou ucítil palčivou bolest v krku.

Kuchyň se zatím otřásala pod náporem

vzdychajících těl.

Ležel na zemi; hruď, záda, boky mu tlačila k zemi.

Zdvihl hlavu – vždyť ONA se neodráží v zrcadle!

Smích, rána a potom … ticho.

Už zase slunce vyšlo.

Podvečer na předměstí:             V kuchyni žena s potřísněnými stehny,

                                                        muž kouří marijánku. 

                                                        Uprostřed ložnice s dřevěným

                                                        obložením Beztvará sklání se

                                                        nad mrtvým tělem.

Znuděná … vlastní mocí … ?