Růžová knihovna, ztracený svazek 'Nezkrotná touha'

Dlouho na tuhle šanci čekala.

Neslyšně vstoupila do jejich ložnice. Pavel oddychoval klidným spánkem slaměných vdovců. Potichu se přikradla k posteli. V šeru měsíčního světla pátrala po objektu svého zájmu. Přes deku sledovala v slabé venkovní záři jeho obrysy. Srovnávala jej s těmi, co sama již držela v ruce a s výsledkem byla nadmíru spokojena.

Na chvíli mírně znejistěla. Avšak její prsty již byly na správném místě.

Opatrně jej uchopila do dlaně. Překvapil ji – zdál se jí najednou menší a na okamžik pocítila mírnou nedůvěru. Rychle ji setřásla a začala jej zkoumat. Jemně po něm přejela z boku palcem. Tak měkký a sametový na dotyk, pomyslela si. Nemohla se ubránit a zlehka se jej dotkla rty.

Pavel s sebou ze sna trhnul. Lekla se a zaváhala… pak se rozhodla rychle jednat. Opatrně jej položila zpět a neslyšně zmizela do svého pokoje pro hosty.

Dlouho do noci pak nemohla usnout. Musela na něj stále myslet, na to, jaké by to bylo kdyby byl jen její, na ten pocit.

Kdyby i ona měla takový mobil.