Strom

Když jsme byli oba mladí

Často jsme tam chodívali

Mohlo nám být tak třináct let

Když jeho první jarní květ

Zhlédl náš polibek.

Po té byli jsme tam každou chvíli

I když hromy burácely, deště lily

Bylo to naše místo

Tam scházeli jsme se

Světlý Strom ve tmavém lese.

Necelé tři roky nato, na podzim

Když zdobilo mu hlavu zlato.

Zahlédlo padající jeho listí

Dvě postavy mezi kořeny

Nahé, poprvé se milující.

Mě a ji.

Když osmnáct nám bylo

Vzali jsme se

Za svědka šel On

Jediný v tom lese

Mohutný starý Strom.

Žilo se nám spolu hladce

Za nedlouho porodila

Měli jsme zdravého chlapce

Rostl jako z vody

Že by kouzlo?

Stromu? Přírody?

Dva roky co ho porodila

Večer lehla ráno se nevzbudila

Tolik smutku svět snad nezná

Ta kterou tak miluji tu leží mrtvá

Popel její pak jsem vzal

Okolo Stromu rozsypal

Vítr v listí smutně zpíval

Ležel jsem u kmene

Rukou slzy z tváře stíral

Tam kde zemřela má nevěsta

Nemohl jsem déle žít

Odstěhoval jsem se do města

Pronajal si malý byt.

Čas nám plynul jako voda

Jak když máslem projede nůž

Zestárli jsme rázem oba

Z chlapce stal se muž

Večer když jsem ulehal

Koukal vždycky na stěnu

Se zármutkem slzy ronil

Vzpomínaje na ženu.

Když mi táhlo k šedesáti

Měl jsem dávno vnuky

Vrátil se do kraje svého mládí

Procházel se buky

Teď sedím u svého Stromu

Chtěl bych tady zemřít

Nebráním se vůbec tomu

Než život bez lásky

Tak to radši nežít

Náhle všechno pohasíná

V dálce vidím světlo

Odtud mává moje milá

Zalévá mne teplo

Udělám k ní jen tři kroky

Všechno ze mě spadne

Necítím už svoje roky

Je to teď tak snadné

Přál bych vám to někdy zažít

Tancujeme kolem Stromu

Nechce se mi ani věřit

Teď budeme navždy spolu!