Vrásky

Občas se divím, jak se změnil svět

a přitom žiju jen pár let

ve srovnání s věky, které oproti mně prožil

třeba ten pán co kolem denně chodil

naráz už nechodí. Už není.

Odvál ho čas do zapomnění

stejně jak všechny před ním bez rozdílu

do fronty letokruhů v zkamenělém jílu

a já, ač muž, jak Růženka občas si připadám,

když stejně jako ona madam

procitnu z bdělé strnulosti

a vidím, že kde bylo maso, leží teď jen kosti

takže se snažím zůstat ve střehu

hlídat si čas, ať stojím na sněhu,

či rozpálené pláži,

jenže to nejde. Nejde hlídat čas.

Vždycky mě překvapí a je tu zas

další procitnutí z falešného bdění.

Jen prostý záblesk prozření,

že pán, co kolem dosud chodil...

však víte.

Už není.