Ze života měsíce

Měsíc bloumá oblohou,

celou noc je na nohou.

A protože sám se cítí,

chytá hvězdy do svých sítí.

Zatímco k nám na zem svítí,

občas taky sen se chytí

do těch rozhozených sítí,

jinak pasti na hvězdy.

Možná, že se ti to nezdá,

za tvé sny však může hvězda,

která je moc veliká.

Roztrhá totiž ty sítě

na stříbrné dlouhé nitě,

z kterých vzniknou pavučiny.

Uvolněné jedním rázem

snášejí se sny k nám na zem.

A když spadnou, honem letí

do postýlek malých dětí.

A i když se ti to nezdá,

za tvoje sny může hvězda.

No a měsíc? Co mu zbývá,

vždycky spoustu práce mívá.

Trpělivě, přesně, hbitě

splétá znovu svoje sítě,

dříve než se na úsvitě

nové ráno ohlásí.

Naposledy rozhlédne se

po polích a louce, lese,

stříbří vzniklé pavučiny,

pak se ztratí mezi stíny.