Pod větvemi jasanu

Pod větvemi jasanu

  Byl krásný letní den a všechny děti užívaly prázdnin. Malá Lauren právě jela k dědečkovi na chatu za Kratochvilkami. Byla to malá vesnice, kterou od chaty dělil les.
  ,,Dědečku!" zvolalo děvčátko, když vycházelo z auta.
  ,,Lauren," odpověděl jí dědeček a šel celé ,rodině´ naproti, ,,nazdar holka, jak dlouho tady zůstaneš letos?"
  ,,Já nevím... Mami?" otočila se Lauren na maminku. ,,Že tu můžu zůstat aspoň týden?" Maminka se ale neusmívala tak jak její dcera.
  ,,Ale běda tobě, jestli tu něco vyvedeš!" svolila nakonec s přísným výrazem ve tváři. Lauren se jí šťastně vrhla kolem krku.
  ,,Díky mami!" Pak si vzala batoh a naposled zamávala mamince, jež nasedla do auta a zmizla. Odnesla si ho do svého pokoje a šla se najíst.
  Děda sice uměl vařit jen málo jídel a často něco zkazil, ale i tak jí vždy moc chutnalo. Dnes děda připálil volské oko, ale Lauren ho rychle snědla a už už tahala dědečka, aby s ní šel do lesa podívat se na srnky.
  ,,Když to nedojím, bude mi kručet v žaludku tak nahlas, že to vyplaší i hluchého ježka!" zasmál se děda, aby ho vnučka tolik nehnala.
  ,,Tak dobře," odpověděla mu, ,,že jsi to ty..."
Po obědě se tedy vydali do lesa. Všude to vonělo divokými fialkami. Tráva byla vysoká a svěže zelená. Každou chvíli tudy proběhla nějaká veverka. Sedli si pod smrk a čekali, až se srnky vydají na pastvu. Čekali asi hodinu a dědeček se potichu divil. ,, Tyhle se nikdy v životě neopozdily víc, než o pět minut! Něco se muselo stát!" zoufal, když v tom se ozal výstřel! Celý les se dal na útěk! Najednou kolem nich přeběhlo stádo srnek - byly však všechny, jestli děda dobře počítal. Hned za nimi se objevily veverky a divočáci. Lauren byla vyděšená, pevně svírala dědečkovu ruku. Ten však jen úzkostně hleděl na prchající zvěř. A pak se najednou ozvalo psí zaúpění a mužský chladný hlas.
  ,,A mám tě, potvoro! Za ty srnky by byly dobrý prachy, ale za tebe dostanu mnohem víc!" a začal se ostře smát. Bylo ještě slyšet pár kroků a pak ten pytlák nasedl do auta a v mžiku byl pryč!
  Oba vyděděšení, dědeček a Lauren, vylezli z úkrytu a šli k místu, kde toho muže slyšeli. Objevili tam v blátě stopy vlka a bot pytláka. Všude kolem byla spousta krve. Lauren nebyla s to se pohnout ani mluvit, jen na krev hleděla svýma bezednýma hnědýma očima a po tvářích jí stékaly veliké slzy. Pak se rozhlédla kolem a všimla si jasanu, jehož větve sahaly až k zemi a pronikala jimi záře slunečních paprsků. Byl to jediný listnan v celém lese a vyzařovala z něj jakási naděje. Zatímco dědeček zkoumal stopy, Lauren se vydala blíž ke stromu, viděla, že se pod větvemi cosi hýbe. Měla trochu strach, ale její zvědavost jí nedala. Sáhla rukou po větvi, která vypadala jak závoj. Lehce ji odekryla a spatřila kmen stromu. Byl mohutný a byla v něm díra. Když Lauren přišla blíž, uviděla chlupatý šedohnědý ocásek, jak se schovává dál do díry. Nakoukla dovnitř a naskytl se jí obrázek, při kterém se jí objevil ve tváři úsměv. Vzadu se choulilo malé štěně vlka. Zíralo na Lauren
svýma velkýma modrýma očima. Bylo v nich vidět, že se bojí.
  ,,Pojď sem, maličký." řekla tiše Lauren. ,, No tak, všechno bude v pořádku." a natáhla ke štěněti ruku. To se polekaně snažilo couvnout, ale už vlastně nebylo kam. Ani nezavrčelo a ani na Lauren nevycenilo zuby, nechalo se pohladit, potom tiše zakňučelo. Lauren ho vytáhla z jeho skrýše a vzala ho do náručí. Cítila, jak se to klubíčko třese. Pevně ho držela a podrbala ho za uchem. Štěně se na ni podívalo a chvíli na ni zíralo.
  ,,Dědečku, asi to byla vlčice, měla tam štěně. Koukni se na něj." řekla, když vylezla z pod větví toho stromu. Ukázala mu vlče a dědeček si je
prohlédnul.
  ,,Hmmm... zřejmě si myslela, že mu chce ublížit. Chtěla ho jen chránit a takhle na to doplatila." říkal stále zoufalým hlasem. Mezitím si štěně prohlédnul a pak ho pohladil. Začal se usmívat. Pak řekl, ,,Víš co teď uděláme?"
  ,,Co dědo? My si ho vezmeme na chatu?" zeptala se šťastně Lauren .
  ,,Snad ho tu nechceš nechat na pospas osudu!" usmál se děda a vydali sedomů.
  Když byli zpátky na chatě, dali mu napít mléka.
  ,,Konečně něco, co nemám jak zkazit." řekl dědeček a ukázal na láhev čerstvého mléka, které mu pravidelně nosila paní Ostinová z Kratochvilek.
  ,,Kolik mu je?" zeptala se Lauren.
  ,,No... " koukal na štěně dědeček, ,,to může mít tak dva měsíce."
  ,,A co s ním uděláme potom?" napadlo Lauren.
  ,,Buď ho pustíme ven, nebo si ho necháme."
  Uplynul týden a maminka si pro Lauren přijela. S dědečkem si řekli, že ji radši nebudou strašit tím, že mají na chatě vlka. To by dopadlo, maminku byzačly napadat věci o tom, že děda chtěl zabít její dcerušku, protože moc zlobila! Už se jednou něco podobného stalo; našli minulé léto malou káni a když se o tom maminka dověděla, začala nadávat, že ji děda cvičil, aby létala po lidech a vyklovávala jim oči. Bylo jistě lepší předstírat, že letos byla na chatě nuda.
  Lauren se s dědečkem rozloučila, pak dala Elwinovi - tak totiž vlče pojmeno-
vali - pusu na čumák a odnesla si kufr do auta. Maminka se na dědečka jen
přísně podívala a pak bez odzravení šlápla na plyn.
  Doma bylo všechno stále stejné; samé ticho, nuda, otrava. Nebylo zde nic na práci nebo na zábavu. Lauren si odnesla tašku do pokoje a lehla si na postel. Přemýšlela, jak asi bude vypadat Elwin, až pojede k dědečkovi příští rok. Bude se na ni vůbec pamatovat? Jestli ne, vyjede po ní? Bude ji považovat za pouhého vetřelce? Ale to přece ne... děda ho jistě dobře vychová. Bude z něhohlídací vlk, nebo mazlíček do bytu. Každopádně bude zvyklý na lidi, takže jim neublíží, snad.
  Celé prázdniny trávila Lauren doma. Jediné, čím se dokázala bavit bylo to, že vzpomínala na Elwinovy výpravy po chatě a na to, jak dědovi rozkousal fajfku. Taky se musela smát, když si vzpomněla, jak se jednou skutálel ze schodů a pak stáhl ocas mezi nohy a utíkal pod kredenc, kde zůstal asi dvě hodiny.
  Byly asi dva dny před začátkem školy, Lauren se do páté třídy vůbec netěšila.Zrovna tehdy ji ale z otrávené chvíle vytrhl dopis, který jí poslal děda. Stálo v něm:
              
         Drahá Lauren,
    jak se máš? Doufám, že dobře, protože nám s Elwinem se
    daří báječně. Kdybys ho teď viděla, tak se nepřestaneš smát
    až do večera! Dneska se totiž vykoupal v jezeře. Dělal blbo-
    sti a nevybral zatáčku. Ujely mu přední nohy a po čumáku
    zahučel do vody. Naštěstí jsme se procházeli u mělčí vody,
    takže by se nemohl utopit, ani kdyby se mu chtělo. Když se
    odtamtud vyhrabal, šoural zadkem po zemi a pelášil domů.
      No a jak se těšíš na školu? Asi nic moc, co? Dostal jsem
    nápad, vytáhnu tě v říjnu k nám na chatu, co říkáš? Napíšu
    ti do školy omluvenku... a o mámu se neboj, vysvětlím jí to.
     Jestli s tím vším souhlasíš, odepiš mi, co nejdřív. Těším se
    na tvou odpověď.
                    Měj se zatím krásně a ahoj!
                                                 
                                              tvůj děda

  Lauren byla dopisem tak nadšená, že nevěděla, jestli dřív rozházet  pokoj, nebo snad běhat po schodech nahoru a dolů, až spadne na zem a bude si představovat, jaké to asi bude. No... radši ale zůstala potichu, aby ji maminka nezbila. Uvnitř ale jásala tak nahlas, jak to jen šlo.
  ,,Lauren!" budila ji jednoho rána maminka. ,,Vstávej, škola tě čeká!"
  ,,No jo, vždyť už vstávám... uáááá!" zívla na odpověď Lauren. Vůbec se jí do školy nechtělo! Co tam bude dělat? Sedět a civět na novou třídní, jak se představuje páťákům. Ale co už... učitelé jsou prostě takoví - první den jsou na vás hodňoučcí a pak vás začnou buzerovat za úplně všechno! Tedy... ne všichni jsou zrovna takoví, ale je jich hodně.
  Lauren vstala, oblékla se, umyla a šla se najíst. Pak pozdravila maminku a vydala se do školy.
  Když přišla do třídy, všichni už byli na svých místech. Přisedla si za svou kamarádkou Sylvií. Hned jí začla vykládat, co se o prázdninách přihodilo.
  ,,Takže vy máte na chatě vlka?" divila se Sylvie. ,,A nebojíš se, že by mohl tvojeho dědečka sežrat?"
  ,,Cože? Vždyť to štěně je vděčné, že jsme mu zachránili život. Nemá důvod někoho pokousat."
  ,,Tak si mysli co chceš, ale já vím, že vlk je prostě vlk... ten se ochočit nedá, je prostě divoký a zlý!" řekla Sylvie a dívala se na Lauren, jakoby měla na  sobě obřího zeleného slimáka.
  ,,Náš Elwin ale není zlý!" Lauren se už chtěla se Sylvií hádat, když v tom do třídy vešla vysoká blondýna. Spustila ,proslov´.
  ,,Dobrý den děti, já jsem vaše nová učitelka. Jmenuji se Alexandra Watterová, a budu vás učit z matematiky a dějepisu..... tak se mi představte." A s umělým úsměvem se rozhlédla po třídě.
  Všichni se otráveně představili. Celý den byl nudný a stejně tak i další dny s Watterovou. V čtvrtý den školy Lauren napsala dědečkovi, že bude moc šťastná, když za ním bude moct přijet. Pozdravovala Elwina a nic dalšího nenapsala. Strčila dopis do obálky a napsala na ni adresu dědovy chaty. Pak dopis odeslala ale na odpověď nečekala, věděla, že se děda o všechno už postará sám.
  Nastal říjen, začal foukat silnější vítr a sem tam spadl nějaký list.
  Lauren čekala, kdy se dědeček objeví. Už se nemohla dočkat, až uvidí Elwina. Určitě hodně vyrostl.
  V pondělí, když se vracela domů ze školy, uviděla vysokou postavu stát před jejím domem. Pořádně si ji prohlédla.
  ,,Dědo!" zajásala, když si uvědomila, kdo to je. ,, Já myslela, že už nepřijdeš!"
  ,,Co bych to byl za dědečka, kdybych neuměl plnit sliby! Jak se máš?" zeptal se a objal ji.
  ,,Dobře, a jak vy tam?"
  ,,Jde to skvěle! Tak honem, zabal si věci, za chvíli nám jede autobus."
Lauren vyběhla do pokoje a do batohu naházela pár věcí na oblečení a balíček sušenek. Pak seběhla dolů a pozdravila maminku, ta se na ni jako vždycky jen zašklebila a dala jí na cestu peníze. Lauren pak přiběhla k dědovi a vydali se
na zastávku. Za chvíli opravdu přijel autobus a oni nasedli. Po půl hodině by-
li v Kratochvilkách. Vystoupili ven a pěšky šli na chatu. Po cestě potkali ještě paní Ostinovou.
  ,,Pane Barty, tady máte láhev mléka." řekla mu .
  ,,Díky Lindo, bude nám při obědě chutnat." odpověděl děda.
Pak se rozloučili a Lauren s dědou šla dál na chatu. Když tam dorazili, Lauren byla plná napětí. Vyptávala se pořád, kde Elwvin je, ale děda ji vždy zastavil, že by si nejdřív mohla odnést věci do pokoje.
  Lauren tedy poslechla a otevřela dveře pokoje. Najednou na ni vyskočilo šedivé štěně a srazilo ji k zemi. Začlo jí oblizovat obličej. Pak slezlo a poskakovalo kolem ní.
  ,,Elwine, ty rošťáku!" objala ho potom Lauren, když se postavila na nohy.
,, Tys ale vyrostl!" byla jím tak nadšená, že ho vzala do náručí a skákala s ním po posteli.
  ,,Co děláš?" ozval se děda, když ji uviděl. ,, No, jestli chceš, aby tě pogrcal, tak s ním blbni dál."
  ,,Aby mě co-?" už však bylo pozdě. Malé štěně říhlo a vysypalo na Lauren svůj dnešní oběd. Lauren zaječela a pustila ho. Elwin spadl na měkkou postel a potom zdrhnul po schodech dolů a zalezl pod kredenc.
  ,,No to mi to tu začíná hezky..." zoufala Lauren a svlékla si svůj špinavý svetřík.
  ,,Nic si z toho nedělej," smál se děda, ,, mě to udělal už tolikrát!"
  Další den šli s Elwinem na procházku. Bylo trochu chladno, ale jinak vše vy-
padalo, jak v létě. Na louce v lese byla vysoká tráva, a spousta lučních květin. Sice moc nevoněly, ale byl na ně hezký pohled. Elwina v té trávě vůbec nebylo vidět. A to byla chyba! Celou dobu jim běhal pod nohama, jenže teď jim přišlo divné, že o nic nezakopávají. Začali ho volat, jenže pak ho uviděli hezkých dvacet metrů od nich, jak peláší do lesa.
  ,,Elwine!" volala Lauren a chtěla se za ním rotběhnout, jenže děda ji zadržel.
  ,,Nech ho být, stejně bys ho nedohnala. On se na večer vrátí."
  ,,Ale dědečku, co když-"
  ,,Neboj, nic se mu nestane. Není v lese nic, co by mu mohlo ublížit." jen to dořekl, ozval se výstřel!
  ,,To je letos už podruhé!" křičel vztekle děda a rozběhl se za Elwinem sám. Lauren ho následovala, jak nejrychleji mohla. Netrvalo dlouho a doběhli k místu, kde výstřel slyšeli. Objevili tam jen krvavé stopy srnky. Elwin byl kousek vedle v křoví a kňučel. Lauren se k němu vrhla. Všimla si, že má na boku kopanec.
  ,,Dědo, co když to byl ten, co zabil jeho mámu?" řekla.
  ,,Proč myslíš?" zeptal se děda.
  ,,No, Elwin si přece musí pamatovat, kdo mu zabil mámu. Už tehdy uměl čmuchat. A pak, takové věci se nezapomínají. Třeba se chtěl pomstít."
  ,,Jenže na to je moc malý,... ten darebák ho nakopnul." řekl naštvaně děda.
Lauren se pak rozhlédla kolem a uviděla kousek džínoviny.
  ,,Ale něco se mu přece povedlo." a ukázala látku dědovi.
  ,,Hmmm... ale to nám asi k ničemu nebude." namítl děda, ale Lauren si to schovala.
  Děda vzal Elwina do náruče a pak šli domů. Říkal, že to bude muset nahlásit. Když byli zpátky na chatě, děda Elwinovi ránu prohlédnul. Pytlák ho zasáhl do žeber, ale děda řekl, že se z toho rychle zotaví. Po zbytek týdne raději nechodili na louku, aby ho měli lépe pod dohledem.
  V něděli si Lauren zbalila věci, dala vlčeti pusu a vydala se na zastávku. Děda ji šel doprovodit, dal jí peníze na cestu a rozloučil se.
  Doma se nic zvláštního nedělo. Lauren jen o víkendu pomohla mamince s úklidem a nachystala si věci do školy. V pondělí zase nastoupila a tvrdla tam každé dopoledne, až do Vánoc.
  Hned jak dostali prázdniny, přišel Lauren dopis od dědečka. Posla jí k Vánocům figurku vlka a pár Elwinových fotek. Na jedné se Elwin škrábal z jezera a na další padal z kuchyňské linky s kostí v tlamě. Asi se vylekal, když ho děda přepadl s foťákem, myslela si Lauren. Další fotky byly klidnějšího tématu.
  Lauren dědovi odepsala a poslala Elwinovi psí suchar a kost se stužkou.
  Vánoce byly celkem pěkné. Dostala dárky i od kamarádů ze školy. Od Sylvie dostala obrázek vlka. Byl by hezký, kdyby mu nenakreslila jen tři nohy.
  Pak začla zase škola. Občas Lauren dostala od dědečka nějaký dopis. Vždycky mu odepisovala.
  Přes léto u něj byla jen na dva dny, protože s maminkou jely na výlet do Bulharska. Bylo tam krásně, ale Lauren nemyslela na nic jiného, než na Elwina.
  Pak přišla šestá třída a sní i nová učitelka. Tentokrát bruneta. Na uvítanou jim řekla vtip: ,, Ve výtahu je moudrá blondýna, bruneta a trpaslík. Výtah se utrhne a spadne. Kdo se zabije?" nikdo nevěděl. ,, Přece bruneta - moudrá blondýna a trpaslík jsou jen pohádkové bytosti." nastal řehot. Všichni byli šťastní, že mají učitelku, která má smysl pro humor. Ta blondýna byla... prostě blondýna!
  Škola byla letos o něco zábavnější, takže ubíhala rychle. Když se blížily Vánoce a dědeček Lauren napsal, že si ji přijde vyzvednout, ať si nachystá věci.
  Lauren se sbalila, narazila přitom na ten kousek látky, který Elwin pytlákovi ukousnul. Byl na něm vidět kousek hvězdy. Zahodila do koše, k čemu by jí to bylo. Zabalila pár sušenek pro Elwina a každý den čekala na dědu.
  Jen začly prázdniny, zazvonil zvonek u dveří. Maminka šla otevřít.
  ,,Ahoj tati, jdeš si pro Lauren?" zeptala se.
  ,,Jo, nevadí ti, když si ji na pár dní odvezu?" zeptal se děda nejistě.
  ,,Ne, já jsem zvyklá, že mi děláš překvapení. Každou chvíli se objevíš a shrábneš ji na chatu. Ale nevadí mi to." řekla a šla Lauren zavolat.
  ,,Měj se zlato." rozloučila se maminka. Bylo to poprvé, kdy ji pozdravila. Asi to bylo tím, že byla nemocná, a když někomu nadávala, rozbolela ji hlava.
  ,,Ahoj mami, a veselé Vánoce!" odpověděla Lauren a tryskem seběhla do předsíně a oblékla si kabát. Hodila si na záda batoh a vyšla za dědečkem.
  ,,Ahoj děvče, jdeme?" pozdravil ji.
  ,,Ano, ale rychle, vždyť nám to za chvíli jede." a vydali se na zastávku.
  Přijeli do Kratochvilek, kde bylo nádherně zasněženo. Když procházali lesem na chatu, všude bylo ticho a klid. Bylo to krásné.
  Lauren se málem nemohla dočkat, až Elwina uvidí. Vešla dveřmi dovnitř a najednou se proti ní vyřítilo jakési huňaté stvoření a vyskočilo na ni. Srazilo Lauren k zemi a začlo jí oblizovat obličej.
  ,,Tahle potvora že je Elwin?" smála se Lauren, když si prohlížela, jak vyrostl.
  ,,No, nemělas ho přecpávat těma sucharama!"
  ,,Já mu je poslala jen jednou!"
  ,,Jo, jenže se do nich pustil s takovou chutí, že se jima málem udusil!"
  ,,To je tak hltal? Asi mám dobré oko na psí suchary..."
Lauren si odnesla věci do pokoje. Šla se najíst do kuchyně, dnes děda udělal přismaženou omeletu. Ale co na tom, hlavně, že se to dalo jíst.
  Každý den s Elwinem chodili ven. Zdálo se, že řádit ve sněhu a aportovat sněhové koule mu dělalo ohromnou radost.
  Den před Štědrým dnem šli všichni do hospůdky v Kratochvilkách na oběd.
  ,,Tak jednou se najím i já!" zaradoval se děda, když mu přinesli pečené kuře s opékaným bramborem. Lauren přinesli též kuře, ale s bramborovým piré. Elwin průběžně dostalával kostičky. Do hospůdky každou chvíli někdo přišel.
  Pak vešel nějaký vysoký muž v kabátu. Elwin najednou zbystřil pozornost a začal tiše vrčet. Lauren si toho všimla. Prohlédla si toho muže, pod kabátem měl špinavou košili a vestu a měl džíny. Když se otočil na druhou stranu, blíž
k nim, Lauren si všimla, že má roztrhané kalhoty. Přemýšlela, proč jí jsou tak povědomé. A pak si všimla zlaté hvězdy. Byla to ta, jakou viděla na tom kousku látky, kterou měl tehdy Elwin u sebe.
  ,,To je on!" zakřičela z plna hrdla, až se na ni všichni ohlíželi. Ten muž znervózněl.
  ,,Kdo on?" divil se děda.
  ,,Ten pytlák, co zastřelil Elwinovu mámu a pak tu srnku!" jak to řekla, ten muž tryskem vyběhl z hospůdky a začal utíkat. Elwin byl v mžiku na nohách a se štěkotem se pustil za ním. Děda s Lauren vyběhli z hospody a něktěří hosté vykukovali
z oken, co že se to děje. Hostinský šel za dědečkem.
  ,,Co se děje, Barty?" zeptal se.
  ,,Tenhle muž je pytlák!" ukazoval děda na muže, po kterém co chvíli vyskočil vlk a div ho nesrazil.
  ,,Vážně? Tak proto mi nabízal minulej rok různý kožešiny."
Za chvilku skočil Elwin po pytlákovi zas a tentokrát se to povedlo. Srazil ho k zemi a on se odíral obličejem o zem. Elwin ho chytil za rukáv a začal ho trhat. Muž zběsile křičel, očividně tohle nečekal. Povedlo se mu ruku vyškubnout, ale jakmile se postavil na nohy, Elwin po něm vyjel a chytnul ho za kalhotu. Muž uklouznul a spadl na zem. Uhodil se o kámen a zasténal. Přestal se snažit utéct. Zrovna přiběhli děda, Lauren a hostinský s policistou, který šel zrovna kolem.
  ,,Konečně tě máme!" usmál se na muže škodolibě policista.
  ,,Už tři roky pytlačí po celém státu! Už jsme dostali tolik stížností, že si to vyslouží tři roky. Pokaždé se mu povedlo uniknout, ale teď jsme ho díky tomu psu dostali. Co je to vůbec za plemeno?" podíval se na dědečka.
  ,,To je prosím Elwin, karpatský vlk." řekl hrdě děda.
  ,,Cože? Vlk?" podivil se policista. ,,A já už ho chtěl navrhnout na nové služební plemeno!"
  ,,Tak myslím, že do služby asi nepůjde, ale sháním pro něj rezervaci, kde by mohl dál neohroženě žít. Nevíte o něčem?" zeptal se děda.
  ,,Ale to víte, že vím. Jsem náhodou majitelem jedné rezervace, jižně od Richtownu."
  ,,A myslíte, že byste ho tam mohl mít?" zeptal se děda. Policista se usmál.
  ,,Ale jistě, máme tam menší vlčí smečku, jistě mezi ně zapadne ."
  ,,Budu se moct někdy za ním podívat?" zepatala se policisty Lauren.
  ,,Ovšem, a zadarmo!"
  Policista zavolal posily, aby odvedli pachatele na stanici.
  Dohodli se na termínu dovozu. Asi za týden se začali připravovat se na cestu do Richtownu. Lauren byla  smutná, že ho neuvidí tak často, byla ale šťastná, že Elwin bude žít normální vlčí život. Kolem páté odpoledne byli v Richtownu a pak jeli kousek na jih. Přijeli k rozlehlé rezervaci a šli Elwina vyprovodit. Lauren mu dala pusu na čumák a pak Elwina pustili ,dovnitř´. Ten se vrhnul dolů po skalnatém povrchu do lesa, pak se na dědu a Lauren naposled podíval a zmizel jim z očí. Věděl, kam patří.
 ,,A co ti mám dát na Vánoce?" zafňukal děda. Lauren mu s úsměvem odpověděla. ,,Já nevím... třeba mi uřízni větvičku jasanu."

                                                                                  Katka Lučanová