Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaštěstí je mi smutno
28. 05. 2000
1
0
725
Autor
JÁ
Čokoládová
29. 08. 2005
Polemizoval bych s promyšleností...
Jedna z mých dvou židlí - dá se vytušit, že ta druhá je (ale neměla by být) prázdná, jenže jsou obě tvoje, ne vaše, cítím z toho spíš sobectví než touhu.
Poslední cigareta - spíš obehrané klišé, ledaže by byla poslední navždycky. Možná by neuškodilo nebýt tak konkrétní, když se stejně za chvilku sklouzává do pseudofilosofie.
Už to není, jaká to bylo dřív, jako ostatně všechno - to už snad není ani konstatování, to už má zápornou vypovídací hodnotu (možná před to patřilo dopsat "Shrnutí:").
Poslední řádek dobrý, až na závorku, nějak to narušuje (je to moc dlouhé).
Aréna? Věřím v soudnost...
Víš, tohle mi připadne jako prostý vyznání, a ještě k tomu v próze. Na tom se asi ani nedá nic zkritizovat... Dovedu si to představit jako indispozici, ale nechápu proč jsi to zařadila do arény...
někdy se udělá krok, po kterém není cesty zpět... Je to jako skočit do proudu dravé řeky...
nekdo mi cte myslenky. je to moje chyba. nemam myslet na veci, ktere nemuzu ovlivnit. nemel bych si prat neuskutecnitelne. ale to se velmi snadno pouze rika, hur uskutecnuje.
snad jeste jeden citat: "you can go through the sadness being just alone. but... only the two of us may experience joy." (falcon)
some things will never be the same...