Předbouří milenců

Je klid skoro smrtelný, když pohyb lístků ustane A větřík sotva znatelný dřív než bouře nastane. Vůně kvítků zrajícího jara a dva co lánem klasů jdou Jejich jména vědma znala nebylo to jenom hrou Však přichází ten čas, kdy zastaví se oba Bude to jeden z nás? Koho stihne sudba? Ti dva znali se již od věků když potkali se zas On zavedl ji do květů a chmýří na jedné z její řas Paprsky hřály, nejen sluneční i v noci slabý chlad oblékat šat smuteční, když blíží se ten had? Objali se vroucně spolu jak ve větvích stromy zlomilo se trochu stvolů a byli tam sami Tam kde odplouvá se na vlnách do věčně svěžích krajin Tam kde neleží se na marách když píseň bouří hrají...

---