Nesuď dokud není porozumění na obou stranách.

                                                                          Hektolitry vody se spouštěly z nebe.

Oblaka jako by se ani nemenšila přes obrovské ztráty vody, 

                                                                  a tak léto narušila.

                                                                       Nervu si vlasy,

                                                                 beru to do pohody,

                                                       že z nebe dopadají masy

                                                            pomalu stékají a buší

                                                   zlou náladu osuškou suším.

                                   Pohádková myšlenka mi dopomohla,

                                                          nevnímat zkažený čas,

                                            zmohla se z hlavy ven,do světa.

                                                                                Usedám,

                                                  přemýšlím jak ji dopomoci.

                                                        A bum,bác další vylétá,

                                  zjevila se druhá,sic kratší ale klíčová,

                                                                              pomocná.

                       Přepínám kanály na své černobílé televizce,

                                                                      jsem jako dítě,

                                                                        něco hledám,

                                                             ukolébat se nechám.

                                                              Cosi mnou cloumá,

                                                                      hlavu zvedám,

                                                                       Bum,mám to,

                                                                        děravý strop.

                                                              Kapi,kap,Kapi,kap,

                                                  už ani doma suchý nejsem.

             Vyšel jsem po schodech na terasu a zavřel větrák.

                                                     V pršiplášti a pantoflích

                                                    jsem do deště jen tak vlít

                                                             Na terase, ale přece.

 

      

 

 Jěště chvíli a potom budu v dece u čaje

 s Paralenem a medem,

 dostanu se do ráje.

Nevadí mi to a nezajímá,

na dešti je prostě príma.

Myšlenka teď v plné kráse

už je se mnou na terase.

Promokávám sice na kost,

ale mám z deště radost.

Začínám ho obdivovat,

jak vše může lehce zdolat

Učím se a neznám hranic

Vždyť déšť není na nic.

přináší nám trochu vody,

tam kde není ani kapka, 

tam pak bude celá louže

silnice nám trochu klouže,ale co?

Učme se,

z deště není deprese

mozku,duše cvičení

 a ne se dnem loučení

Učme se a obdivujme,

jak myšlenka prostá a malá,

jak semínko růže

       roste a pouze s deštěm může

       vznést se v květ

       Přemýšlejte,začněte mu závidět.

     

---