Písmák Cesty víry
Hernandova kopí
navlékají indiánské duše
do růženců
bledí poslové víry
In America
Prostý příběh obyčejné irské rodiny stěhující se do New Yorku ve snaze začít nový život, viděný očima jedenáctileté Christy. Tak by se dal charakterizovat film In America režiséra Jima Sheridana podle scénáře, který napsal ve spolupráci sNaomi a Kirsten Sheridanovými. Na první pohled pro zkušenějšího filmového diváka je patrné, že se nejedná o film americké provenience. Příběh se rozvíjí nepříliš dramaticky, slaskavým podtextem vztahů vrodině mladých manželů a dvou dcer, které přes své dětské pohledy dovedou hodnotit svět nebývalé dospěle.
Krutost docela snesitelná
Přiznám se, že filmy, ve kterých jsou kulisami luxusní interiéry, vybrané ročníky vín, blazeované chování protagonistů typu Catherine Zeta-Jones (jinak nic proti ní) a prostředí high society, mne příliš neoslovují. Pokud jsou ovšem uvedené entity tvůrčími prvky vrukou bratří Ethana a Joela Coenových (Big Lebowski, Záskok, Fargo, Bratříčku, kde jsi . , Zbytečná krutost) je vhodné zbystřit pozornost. Jejich film Nesnesitelná krutost (Intolerable Cruelty) je odklonem od jejich krvavých příběhů ke komedii, i když o tom název mnoho nevypovídá.
Smutné zjištění
Kdybych ochutnal kdy müsli
maloval bych jinak
Alfred Sisley
Autogramiáda
Navštívil jsem literárního bůžka
vmodlitebně výlučnosti
podepisoval právě
své pozlacené exkrementy mozku
Básníkovy mutace
Básník je akrobatem
kráčejícím po laně imaginace
balancujícím rozpaženými pochybnostmi
nad infernem boschovského zatracení
Podzimní procházka
Nerudný malíř mlhou maluje
našedlá rána podzimu
kdy na cestách dech tlumí listí
stín postav zimou schoulených
Zítra pokračujeme
Ležím na nemocničním pokoji
dva voskové souputníky po pravici
jeden umírá na nedostatek naděje
druhý na ztrátu iluzí
Citová inventura se zpěvem
Zrzka seděla uprostřed pokoje
seděla na ratanové židli
která jí šla docela k pleti
nechtěla mi už vničem dělat radost
Básníkovo dilema
Pozoruji prostor noci
rozvlněný novými pulzujícími světy
Pištící holky
vracející se ztisíců diskoték
Básníkova modlitba II
Pane bože dej
ať navštíví mne múzy
ty tiché družky poetů
a včtenářově oku nezračí se hrůzy
Básníkova modlitba
Pane bože dej
ať nepíši ty sračky
jak zde tito
co stále opěvují plačky
Něco ze zlatého fondu...
Pokud si chce náročný filmový divák vytvořit ucelenější představu o vývoji vdějinách světového filmu 2. poloviny 20. století, neměl by opominout několik stěžejních děl, které jsou příkladem typologie filmové řeči, předělem stylů a osobitých pohledů režisérů. Několik filmů řadících se do zlatého fondu světové kinematografie předkládá divákům současná nabídka našich kin.
Adaptace
Režisér Spike Jonze natočil podle scénáře Charlie Kaufmana film, který těží ztématu poměrně frekventovaného – popisuje zrod díla, konkrétně tvorbu scénáře, a to se všemi záludnostmi a problémy předlohy (konkrétně vtomto případě knihy Susan Orleanové Zloděj orchidejí). Tohoto tématu se zhostilo před Jonzem už několik renomovaných a uznávaných režisérů (Woody Allen, Guy Green, Philippe de Broca etc. ), každý jiným způsobem, od komediálního pojetí po psychologickou studii tvůrce. Spike Jonze si vzal od každého pohledu trochu, a filmem Adaptace vytvořil poněkud černou komedii o tvůrčích mukách, vnitřní nejistotě, snaze po poctivém řemesle a úlitbám komerci.
Město bohů
Popsat film Město bohů (voriginále Cidade de Deus) režiséra Fernanda Meirellese několika větami je buďto znakem naivity, nebo přinejmenším namyšlenosti. Město bohů se totiž dosti vymyká běžné filmové produkci, a to vněkolika směrech. Jednak už samotný brazilský původ, téma inspirované knihou brazilského fotografa Paula Linse, vedení kamery, způsob střihu a vneposlední řadě herecké obsazení několika desítkami neherců – dětí zfavely, slumu na okraji Ria, to vše tento film ozvláštňuje a vymezuje mimo běžné kinematografické počiny.
Co diváka hned na počátku filmu upoutá, je nervní, jakoby dokumentaristicky pojatá kamera, která mapuje jednotlivá období hlavních postav snímku, komentovaná dospívajícím obyvatelem slumu přezdívaným Raketa.
Antilské perly
Když mi rozvírá víčka horká noc
na stropě mi tančí
neklidná světla ulice
pavučiny záclon se vlní
Frida
Lze předpokládat, že do vydání autobiografie Fridy Kahlo „Intimní autoportrét“ nakladatelstvím Labyrint a uvedení filmu Frida do našich kin, bylo u nás známo jméno mexické malířky, tím méně její dílo, jen úzkému okruhu lidí. Shlédneme-li však film Frida poprvé, zjistíme jak nosné téma režisérku Julii Taymor oslovilo. Frida Kahlo neprožila rozhodně běžný život provázený obvyklými peripetiemi, ale život poznamenaný osobními prohrami, fatální nehodou vmládí a důsledky přemíry temperamentu i naivitou přímočaře jednající osobnosti.
Rozdělíme-li děj filmu do několika formálně a obsahově uzavřených sekvencí, potom každá znich je autonomní výpovědí o přerodu osobnosti hlavní protagonistky, kterou přesvědčivě ztvárnila Salma Hayek.
Hrdina
Není vsoučasné době vnašich kinech mnoho filmů, po jejichž shlédnutí by člověk odcházel spocitem vnitřního usmíření a svědomím příjemně prožitých chvil, aniž by během promítání schovával hlavu pod sedadlo, a po návratu domů bázlivě nahlížel do koupelny, či pod postel. Film, který výrazně vybočuje zběžné západní produkce, uvádí do našich kin Elite Group Interprises Inc. Jeho název Hrdina dává tušit, zvláště jedná-li se o čínsko-americkou spolupráci, že půjde o dílo jehož atributy budou bojové scény a nespoutaná agrese. Čtenář Shortovy publikace Mao, obsahující výčet rafinovaných krutostí, tak typických pro východní národy, by očekával od tohoto díla zhmotnění této nepochopitelné neúcty kčlověku.
Dárek
„NEMÁTE NÁHODOU NĚJAKÝ ZBYTEČNÝ DROBNÝ . “ František se lekl, zaznělo to příliš blízko a asociace na případy spodobným úvodem, pokračující úderem do hlavy tupým předmětem a následným komatem byla příliš silná. Bezděčně se přitiskl ke zdi a otočil se. Za ním stál dost zanedbaný dědek, jehož zevnějšek i odér, který kolem sebe šířil, dávaly tušit jeho absolutní nechuť kzbytečnostem, za jaké považoval mytí, hřeben a čisté šaty.
Druhý svět
Potápět jsem se začal vlastně už vkojeneckém věku. Matka usoudila, že voda je pro novorozence přirozený živel, a vsouladu sdobovými zvyklostmi (bylo to tehdy vmódě) mne několikrát týdně potápěla vbazénu a dávala mi okusit slastí stavu beztíže. Zřejmě se mi to líbilo, neprotestoval jsem, dokonce jsem prý míval pod vodou šťastný výraz. A ten mne už neopustil, kdykoliv jsem se vbudoucnu potápěl.
Stébla trávy
Stébla trávy
paže knebi vztyčené
gestem zašlé slávy
jak lásky klamem zraněné
Óda na osudovou lásku
Óda na osudovou lásku
Ó lásko
krutá ve své smyslnosti
nebezpečná svou spanilostí
Vesmír v kapce rosy
Vesmír vkapce rosy
Na převisu listu
kapka rosy
zrcadlí celý vesmír
Vzpomínka na léto
Oranžových květů pár
cár vzpomínek
zaprášené pero paví
jak zmoře tmavý kamínek
Tabu v sociálních vědách
Informace jsou vsoučasném světě nejvíce ceněným zbožím, kdo jich má nejvíce, obvykle znich nepřehlédnutelně profituje. Některé informace jsou však zrůzných důvodů laikům odepírány, popřípadě zkreslovány. Důvody mohou být různé, ideologické, prestižní, či jsou důsledkem rivality vědeckých teorií. Vydání knihy Petra Bakaláře snázvem Tabu vsociálních vědách nakladatelstvím Votobia, je ztohoto hlediska téměř heroickým počinem.
Chyť mne, když to dokážeš.
Po Road to perdition přišel do našich kin další skvělý film, který by byl zdařilou tragikomedií sdobrým koncem, kdyby nebyl napsán životem a příběh nemapoval osudy
skutečných postav. Film „Chyť mě, když to dokážeš“ (Catch me if you can), je autobiografickým příběhem jednoho znejnadanějších podvodníků šedesátých let minulého století.
Na motivy knihy Franka W. Abagnala napsal scénář Jeff Nathanson, hudbu složil John Williams a ve společné produkci sWalterem F.
Jak /ne/převychovat romantika v pragmatika
Jak převychovat romantika v pragmatika.
Máte-li dítko snící o rytířských skutcích zachraňujících princezny ze spárů draků a ohavných čarodějů, nebo dokonce vy sami, dítko dosud nevlastnivší, podléháte romantismu, tomuto archaickému způsobu myšlení, (naprosto nepoužitelnému v dnešní materialisticky zaměřené, nekompromisně kapitalistické společnosti), neklesejte na mysli, ještě je čas přeorientovat se na racionální, pragmatické myšlení s pomocí stručně psaných, vědecky pojatých brožur, kterými náš knižní trh přetéká. Jednu takovou, v barvách vyvedenou a roztomilými kresbičkami vybavenou nám předkládá nakladatelství Scientia, které se už názvem odvolává na názor, že by se vědecká kritéria a metody měly rozšířit na všechny oblasti intelektuálního a morálního života. Co že to nakladatelství připravilo pro první lekce převýchovy naivního romantika .
Proměna
Proměna
Dny pana Kadlece byly zoufale stejné. Den po dni se opakoval subíjející pravidelností. Pan Kadlec vykonával s trpnouodevzdaností stále ty samé rituály, které je potřeba vprůběhu dne udělat, aby věci fungovaly tak, jak mají. Věřil, že to tak má být, a celá desetiletí se tomuto mechanismu podřizoval.
Geometrie lásky
Geometrie lásky
touha rostoucí s čtvercem vzdálenosti
přímkou protnutých několika srdcí
vykreslí začarované kruhy emocí
Gloria post mortis
Gloria post mortis - cesta kvěčnosti
Snad každý občas pomyslí na to, co je zřejmě jedinou spravedlností na tomto světě – na smrt. Mnohé pak zarmoutí skutečnost, že až odejdou ze světa, nic zde po nich nezůstane. Nic, co by dalším pokolením připomínalo, že tu vjistém období byli, něco znamenali, měli své lásky, starosti a byli něčím více, či méně významní. U mnohých je to jen mihnutí myšlenky, pro jiné trauma provázející je zbytkem života.
Requiem za duši básníka
Requiem za duši básníka
Na pitevním stole leží tělo básníka
sdojemnou bezmocí dětského těla
přimyká se kdesce mramoru