NETYPICKY VE ŠKOLE-3

Když do učebny vstoupila zeměpisářka Kóta, všem zatrnulo, protože se dala čekat písemka. Všichni byli po hodině dějepisu dost unavení a to se projevilo náhlým zíváním. Byla to řetězová reakce. Zívala celá třída a nakonec zívání přeskočilo i na Kótu. U ní nabylo extrémních rozměrů a co slovo to zívnutí. Pak náhle usedla za katedru a k našemu příjemnému překvapení začala klimbat. Umožnili jsme jí to díky naprostému tichu. To chtěl narušit Šprťák, který jako jediný se těšil na písemku. Zavčas mu byl dán do úst roubík v podobě zmuchlaného pijáku a zeměpisářka se probudila až se zvonkem, co ukončil hodinu.

Pivoňka mě o přestávce požádal, abych mu pomohl smýt taháky na rukách, které zbytečně psal. Po několika minutách kartáčování jeho ruce zkrvavěly, což nebylo moc příjemné a on za řevu předvedl žíznivou čáru, která vedla ze školy k obvodní doktorce.

Pak začala hodina chemie, která byla jako tradičně očekávána s velkými obavami a to kvůli chemikářovi Dusíkovi, který byl přezdívaný Exploze.

„Tak, vážené žactvo. Udělám malý zcela bezpečný pokus,“ oslovil nás a ti co seděli v prvních lavicích se rychle přemístili do zadní části učebny.

„Tak hledám dobrovolníka!“ zvolal a všichni sborově v obličeji zbledli. Několik žáků se omluvilo, že je jim špatně a chvatně odešlo ze třídy. Jako dobrovolníka si vybral mě a tak jsem nedobrovolně stanul před velkým množstvím zkumavek.

„Všichni dávejte dobrý pozor. Bude názorně předvedeno, jak jedna tekutina obarví druhou. Nalej tekutinu z první zkumavky do páté,“ řekl a já tak učinil, ale poté mi došlo, že jsem se přepočítal o jednu zkumavku. Ve třídě zavládlo hrobové ticho.

Zcela zřetelně se ozvalo podivné zasyčení. Ze zkumavky se vyvalil hustý bílý dým, který vzápětí zahalil celou třídu a v té nastalo pozdvižení.

„Zachovejte klid. Zřejmě došlo k menší chybičce, ale aspoň můžete pozorovat pravou anglickou mlhu!“ volal Dusík. Já chtěl využít mlhy k úniku, ale narazil jsem do zkumavek a ty se roztříštily. Mezitím se v mlze ozývaly výkřiky žákyň, které někdo osahával. Pak padlo také několik facek. Hned nato se objevil u tabule Šprťák a na hlavě měl naraženou nástěnku, což dávalo tušit, že se ve třídě vskutku dějí podivné věci. Pak se náhle mlha rozplynula.

„Kde je katedra!?“ ptal se překvapeně Dusík, načež jemu i mě se naskytl pohled na pyramidu lavic a katedry. Zpoza této netypické pyramidy vykukovali její stavitelé.

„Ježíšmarjá! Kdo rozlil ty tekutiny!“ vykřikl vyděšeně Dusík.

„Ani jsem si v té mlze nevšiml,“ řekl jsem.

„To nevadí. Můžeme udělat ještě jeden pokus!“ zvolal radostně a všichni se schovali za naskládané lavice. Mně bylo souzeno přímo se zúčastnit chemického pokusu. Dvě různé tekutiny jsem nalil do jedné velké zkumavky, tak jak mi řekl. Ale zapomněl mě upozornit, že v té zkumavce nesmí být žádná jiná tekutina, a ta tam bohužel byla.

„A teď uvidíte menší ohňostroj, který je zcela neškodný,“ oznamoval nám. Bohužel se mýlil. Po velkém záblesku a dunivé explozí celou třídu zahalil černý mrak. Když onen mrak zmizel, všechny stěny změnily barvu z bílé na černou a okna vyhlížela na zavolání sklenářů.

Většině žáků i žákyň bylo souzeno proletět se ven na školní hříště. Někteří dopadli i na stromy, jiní zase i s lavicemi přistáli na trávě. Já jsem během letu vzduchem nabral směr školní kuchyně a místem dopadu se stal velký hrnec. Vedle mě do dřezu dopadl Dusík, který pohotově vytáhl zápisníček a začal si do něho něco psát. Přitom brumlal něco o jubilejním stém pokusu, který mu nevyšel.

„Pomóóóóóc čertíííí..!“ vykřikly sborově kuchařky a utekly pryč. Mezitím kolem školního hřiště šla holčička se svou maminkou a ta při pohledu na hřiště řekla:

„Hele, maminko, tam za plotem jsou velký černý opice.“

„To nejsou opice, ale to kominici mají nějaké své cvičení.“

KONEC