Růže v očích....

Růže v očích

V tom prvním okamžiku kdy jsem tě uviděl jsem spatřil růže ve tvých očích. Je hřích si nepřivonět k těmto květům, ale i nebezpečí. Po přivonění člověk ztratí hlavu, půdu pod nohama a již navěky si sebou nese tuto vůni plasticky skrytou v obrazech.

Každý pohyb tvého smyslného těla v mých rukou je symfonií. Náruč, kterou jen ty můžeš nabídnout, a tím poskytnout azyl,  je překrásnou tichou zahradou v které bych se chtěl navždy ztratit. Jen proudění větru kolem mých uší a obraz tvé tváře bych si sebou nesl do každého nového rána, které bych vítal ještě před rozbřeskem. Proti odvrácení tvých očí je strádání století a prokletí věků jen pouhou dětskou hrou. Každý záchvěv tvého nářku je bolestivější něž vidět sebe jako člověka bez domova a přátel.

 V tom jsem se probudil a s potem na čele jsem se ohlédl jestli jsi vedle mě. Ano, jsi tady a jsi to ty. Děkuji za vše co mi život dává jen se bojím, že se znovu propadnu do země snů, probudím se a zjistím tu hrůznou skutečnost, že tohle vše byl jen klam i trest za mé hříchy na této zemi, v tomto i jiných životech spáchaných. Přesto teď ležím vedle tebe a při bedlivé ochraně tvého tichého a tolik nádherného snění promlouvám s tvou duší. Duší, která je až neuvěřitelně krásná a chápavá mých přání. Děkuji za to, děkuji za tebe, děkuji za tuto chvíli a děkuji. Vše si zapisuji do své paměti, která mě možná jako jediná neopustí a tím mě bude obohacovat po celý život. V tom slyším Jazzový tón odněkud sem doznělý a ten mi dává znovu a znovu sílu líbat tvé rty bez fyzického doteku a tím bez strachu jestli nepříjemné by ti to bylo. Možná se jednoho dne osmělím a vstoupím do toho pokušení být sežehnut pro jeden polibek tvých osvobozujících rtů. Třeba bude ke mně peklo milostivé a po zhlédnutí tvé andělsky dokonalé tváře a duše, pochopí mé pohnutky. V tom okamžiku by se i sám ďábel ustrnul nad tou krásou a dal by mi satisfakci.

Za tohle všechno chci žít a zemřít i když zemřu sám a opuštěn svými city, které kdysi tak emotivně líbali tvé víčka a to jen kvůli těm květům. Nelituji toho ani svých citů, které jsem ti zcela nezištně dal.

Věřím v tvou krásu a cit.        

Miluj a budeš milována leč ne vždy je tohle tvrzení pravdivé.