Dvě slova

Je zajímavé, že nám někdy udělají radost dvě pouhá slovíčka, pár bezvýznamných písmenek. Ale co všechno jsou bezvýznamná písmenka???

Řekni dvě slova,
křehká jako rozteklý, pronikavě vonící tér,
jenž polyká hřejivé sluneční paprsky jako
neklidný oceán pusté vraky lodí.
Řekni dvě slova a čas se zastaví.
Řekni dvě slova, upřímná jako hlasitě pulsující srdce.
Zmatená jako vrávoravý krok opilců nesoudných,
tápajících bezútěšně okolo namrzlého nábřeží,
nesmyslně blekotajících krutou pravdu,
odmítajících věřit v něco jiného než v sebe,
majících v očích bezradný otazník, němý prachobyčejný dotaz.

Ticho
TICHO!!!
Netouží po ničem jiném.
A kdo touží po něčem jiném?!
Co vlastně chceme??
Nic
Nic, jenom klid a ticho.
Ticho, co pluje vzduchem a vodou.
Stačí ho chytit.
Zeptej se ateistů, jimž strach se v očích zračí.
Zeptej se anarchistů, jež vládnou lhotejností, z níž prýští modrá krev.
Zeptej se nebe, kde se klid bere - já to nevím!!!
Možná že kdosi prozradí,
kdy skoná svítání.
A pro co žít???
Snad pro dvě slova...
Pro dvě slova...
Miluji Tě....

---