Bál

Paní, nazývající se Noc pořádá bál.

Pozvala mě. Sedím pod její střechou.

Posluchám hudbu, která společně

s mými myšlenkami tříští jednu

částečku mozku za druhou.

A jak se jí to vede...

Snad se i tomu poddávám.

Ostatně jako také jiným věcem.

Ochutnávám kapičky tmy. Snad bude

můj žaludek zaplněn...

Tancuji ani ne ve větru. Stejně tak i

usmívající se a zářící slečny-hvězdy.

Hledíme do očí měsíci. Jeho pohled

nám rve kousíčky "těla".

Zalívá nás horko.

Cítíme, jak nám krev stéká po "nohou" a...

Kape do toho tolik nicotného prostoru

a na základě tohoto utrpení si lidští tvorové

přejí něco krásného (?)

Bál je u konce.

Noc se loučí s opilými hosty.

Všichni jsou už opravdu unavení...

A z čeho?!