Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt
31. 05. 2000
1
0
1380
Autor
justin
Děti jsou snoubenci smrti,
staří lidé jsou její blízcí příbuzní.
Každý ji máme v sobě,
každý ji v sobě nosíme,
nemysli si, nevyhne se ani Tobě,
jen ji o strpení stále prosíme.
Jistě že počká několik let,
pár roků obdržíme na žití,
nechceme pár, chceme několik set,
chceme se života nasytit.
Žijeme rychle, jak jde to jen,
léta nám ubíhaj jako zlý sen.
A pak naráz stojíme nad propastí,
nevíme jak dál smrti překážky klásti.
A tak uděláme náš poslední krok,
poslední krok, bezhlavý skok.
chtěl jsem tím říct, že udělat krok znamená něco vědomého, což se v souvisloti se smrtí daří jen sebevrahům... na druhou stranu se dá i přestat s ní bojovat...
jen jsem chtěl říct, že bych to popsal a přirovnal jinak
no vzal si to trochu hupom, ja by som síce uvítala, keby to vždy tak ľahko išlo. Len som strávila príliš veľa času v nemocnici, aby som uverila. Niektorým ľuďom trvalo bolestne dlho než nakoniec odišli. Žiaden ohľad nemala smrť, ako rýchlo si oni sami odísť želali :-( Vidíš, ja som vzala tvoju báseň ako úvahu. Máš pravdu, máme v sebe tú smrť už odmalička, v každej bunke bunky :-)
ALOHA
Je mi moc líto, vim o čem píšeš narozdíl od ostatních. Nevim co dodat, je to totiž geniálně napsaný. ...tip
krok do prázdna, kde se není čeho chytit…a co bude dál? Bojíš se? Já taky
no to že je to poelsní krok si většinou ani neuvědomíme... jednině kdybychom se v závěru už jen tak plížili po nemocniční posteli...
Smrt?.. Umíráme vlastně každej den.. když usínáme.. jenomže se zase vrátíme zpátky.. a jednou se prostě nevrátíme.. zas takovej rozdíl v tom není.. ;-)