budiž Ti láska lehká

nelze Tě nevidět

přes všechno světlo světa

vždy znovu se vynoříš

a píchneš

ostrými zoubky

jehlami podpatků

výkřikem mezi příboji

 

jen co se (s)pustím

oprášit na půdu

už jsi tu zas

nevítaná

za každým rohem

zuby slepě nabroušeny

na hranu

co (z)voní křížem

 

i za prudkého bezvětří

přiletíš pobodnout

po vlašťovkách slov

ostruhami pečlivě vybroušenými

řízneš do vzpomínek

krvežíznivá

do srdce anebo níž

 

(s)poušť na (v)lásku

pavučiny napjaté

zlatými muškami perel

zpřetrhávané byť i jen (vz)dechem

na krční tepně

 

stejně neslyšně

zmizíš bez slova

ve vysychajícím tratolišti

 

trýznivá ponorná řeka

---