Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCé hé mé úlaingt II
Autor
Stařec
Od východu větry vpadly, bleděžluté lesy chřadl Alfred Tennyson, Baron Tennyson of Aldworth and Frashwater
Padá mlha.
Temná studená mlha .
Vše v ní zmírá a tetelí se strachem, než zhyne.
Ale oni se nebojí.
Hoví si ve svých výšinách a nevnímají nic tam dole, snad až na Druidovu píseň, ale té teď nehodlám hovořit.
Stromy se ohnuly v náhlém poryvu větru.
Listoví zděšeně zašumělo.
Borovice táhle zasténala bolestí, když padala umírajíc k zemi.
Začala bouře ...
Dub se rozhlížel po té spoušti.
Většinu stromů znal již od semínka.
Větve se sklonily, listí povadlo.
Byl tak smutný.
Kapky deště spadly na mrtvého u kořenů.
Byl to jakýsi kněz, kterého v noci přepadli a zabili pro pár šestáků.
Kapky mu stékaly po tváři.
Otec Vrben se prudce nadechl.
Často k tomu stromu chodil a i přes jeho vůli mu lidé říkají smuteční vrba.