Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModrofialová oplzlost
Autor
Javert
Navždy_Tvůj zveřejnil svou milostnou sbírku nazvanou Modrofialová.
Autor je - jak se zdá - šťastně zamilovaný. Nezdá se, že by měl od kopaček modrofialové oko, a snaží se zářit na všechny strany. Jenomže Seifert měl pravdu: zamilovaní si mají užívat své lásky a neztrácet čas psaním. I touto sbírkou byl čas ztracen.
Sedm básní na dvojné téma: Milostná I. - IV. a Slzami Tě miluji I. - III. V Milostných se Navždy_Tvůj snaží popisovat (snad jsem se příliš nezmýlil) milostný akt, snaží se nás balamutit jakousi poetikou toho, že my víme, a on ví, že my víme, ale nebudeme přece explicitní. Dlouho to ale nevydrží.
Před očima se nám tedy míhají ňadra a polibky, v horším případě se otvírají studánky, a pochopitelně se útočí, dobývá a hoří. Jenomže to je jen chlouba, co dává každé básni konečný tvar, nikoli láska. A tak se dozvídáme, že včera to bylo dokonce třikrát (!) a možná by to mohlo být i víckrát, že správný pohyb je tam a zpátky, jak má autor dlouhé prsty, kdo má co jak rozevřené a podobné oplzlosti.
Slzami Tě (sic!) miluji už je zábavnější. Hned v prvním díle je v centru dění kapka spermatu, která osamoceně bloudí bezedným dívčím tělem, jenomže hráz je pevně sevřená... Naštěstí hned v dalším díle už tu máme celou řeku spermií, fikaně naznačenou dětmi, které kladou věnečky (jak dvojsmyslné!). Poslední báseň je už jen odpočinkem po namáhavém výkonu, velmi nadějná a působivá první sloka však sklouzne k banalitám a (tentokrát) rozklenutosti.
Ano, pane Seiferte; nebýt toho ztraceného času, mohli včera uhořet i čtyřikrát...