KLAUN A KRÁL

Klaun nahání hrůzu lidem světským
A potichu kráčí k popravě
Není to ten, jenž dává zář očím dětským
Vždyť nalévá víno jenom k otravě

Král klečí před tímto oplzlým katem
A bojí se zvednout hlavu
Z hrůzy je den i noc zmaten
Vždyť nemá přátel v davu

Klaun s vlasy nemravně řídkými
Hraje hru s esy v rukávu
Bičuje poddané řečmi plytkými
A nepřátelům připlácí na popravu

Král v tichu své duše přeje si
Se září v modrých očích
Ať klauna dají pověsit
Nechť nestraší v dlouhých nocích

Klaun třásl se hrůzou před pravdou
Snad zlost tam byla také
Překonal strach zlou odvahou
A příteli podal zkažené saké

Král podlehl otravě jedem
A ztratil dalších přátel
Teď toulá se sám světem
Jak pokořený anděl

Však ani klaun neskončil valně
Sám smažil se v pekle
Ve velkém kotli na dně
Na roztřepené metle

Král ve stáří svém
S jizvenou duší i srdcem
Střídá noc s dnem
A promlouvá se svým soudcem

Rád poznal by pravdu
Kdo nelhal a byl přítelem
Vždyť tisíckrát sám padl
A milou tváří byl sestřelen

Však ani on není bez viny
Neb lhal a podváděl také
Svůj charakter svalil v ruiny
Pár přátelům nabídl známé saké

Jak soudit lháře a slabocha krále?
Vhodit ho do lví klece?
Vždyť také uhořel málem
Raněn a podveden byl přece

Jeho soudem jest ztráta důvěry
Trestem samota a strach
O tomto příběhu jistě poletí pověry
Že klauna a krále zabila pravda – zdatný to vrah

Do knížek moudrých napsáno bude
Že dobře znala jsem klauna i krále
Však při vzpomínkách zalykám se studem
Neb přihlížela jsem vraždám konaným v sále