Kopretina

Proč jsi tak krásná a nevidíš to?

Proč můžeš být šťastná, však nevěříš v to?

Tak otevři oči a věř.

Co skrýváš za víčky, když hluboká noc?

Jak těžké je uvěřit, že nad sny máš moc?

Tak zavři oči a věř.

Otevři oči a zavři je pak,

uvěř, že letíš, žes měsíční pták,

nech hladit se větrem, jsi kopretina,

co přežije v poušti, je Ti zima?

Buď tedy sněhovou vločkou, co neroztaje,

holčičkou na písku, co si hraje,

nebo jen motýlem, jež za třpytu hvězd,

řítí se nocí po jedné z cest.

Buď barevnou duhou s pokladem ukrytým,

tajemným nápisem, do skály vyrytým,

červenou stuhou vlající ve vánku,

slunečním kotoučem v kabátu červánků.

Když oči zavřeš, smíš čímkoli být,

všecičko na světě pro sebe mít,

stačí jen pomyslet, stačí jen chtít,

nastal čas spánku, čas na kutě jít,

tak už se nezdržuj a začni snít!