Bolest

Dva dny toužím, hladovím a pláču...

svůj žal utápím v kostce ledu z marcipánu.

Dva muži v černých hávech

kráčí po ulicích z písku,

dva muži černě oděni

dnes nejsou černě laděni.

Dnes červené slzy po tváři mi padaly,

ty slzy lásky, jež červenou barvou

se mi zanáší do kůže.

Ach, pláču bez naděje na návrat...

Kdo mě zachrání?

Bílý princ na bílém koni,

jede se pro mě.

Ta bolest, ta bolest zmizela.....

              jsem volná,

                         jako pták...