Po špičkách.

Přál bych si být vločkou
hladit tě něžně po tváří
jsi moji věrnou posluchačkou
hlavu máš vnořenou v polštáři.

Až zavřeš tiše svá víčka
vejdu potichu do tvých snů
půjdu kolem tiše po špičkách
v těch příštích dalších dnů.

Přál bych si být polštářem
mít tvou hlavu do mě vbořenou
do knihy mých básní ponořen
tys moji básní nedopsanou.

Mé dlaně najdou nejtajnější místa
které přede mnou zatím ukrýváš
budu cítit tvou něhu doteky ústa
žádné tajemství přede mnou neschováš.

Až se probudíš řeknu mám tě rád
láska také po špičkách chodívá
pozoruji paprsek co na tvář ti pad
jsme rád že v noci se na tebe nedívá.

V mém srdci prasko zlo v těch obručí
ty přívaly touhy a lásky snění
kdy skončíš celá v mé náruči
je tu jen láska zlo již není.

Přál bych si být peřinou
budu tě celou noc hřát
až paprsky slunce na tebe prosvitnou
tvé dolíčky s rty se budou na mě smát.

Tak píši verše když večer přichází
s modlitbou pošlu slunce spát
fotku vedle tvá tvář mi neschází
já budu ještě chvilku verše psát.

Až tě potkám myslím na to co ti řeknu
má slova zatím někde toulají se
před tebou do trávy si kleknu
kapky rosy náhle zatřpytí se.