Mé zrození

   To jsi ty! Neslišel jsem tě přicházet. A nečekal jsem tě tak brzo.
   Nesměj se! Vím, že to v tvých očích vypadá uboze a k politování. Lidé jsou už takový. Vypadám teď jako ubožák. Dalo mi to hodně práce a vidíš, teď tě vítám úlně jinak. Taky jsem byl člověkem a stavěl jsem si tyto hradby. A taky jsem se ti bránil jak každý.
   Ale za ten krátký čas se hodně změnilo. Vylezl jsem na své hradby duše své a rozhlédl se kolem. Byl jsem tupý jako všichni a teď to teprve vidim. Pro samý strach o sebe jsem se opevnil a přez to opevnění neviděl svět kol sebe. Jak je krásný!
  Premýšlel jsem. Teď už vše taky vidím jinak. Taky jsem hodně poznal z okolního světa.
  Jo jistě. Pojď dál a posaď se. Tady nabídni si co libo jest.
Kde jsem to skončil? Už ani nevím. Ale jsem rád, že jsi tu. Nečekal jsem tě ale takhle brzo.
  Víš, prokoukl jsem tě. Jsi Bohyně života. Vím. Vím. Takhle lidi tě chápou jinak než já. A nehraj si na hlupáka. Sama víš, že jsem se těšil na tohle setkání. Jen ty můžeš dokončit co jsem já začal.  Nemůžeš mi to odmítnout. A to ty víš.
  Nepůjdem už? Tudy. Pojďme. Já už člověk nejsem, ale něco málo mi přec zůstalo. Miluju tě. Šokolavo tě to! To jsem čekal. S čím ještě otálíš?Máme dlouhou cestu Smrtko. Tak pospěš!

Odin the Guardian of Lilith