Lumítko

"Co to tam máš?"

"Co myslíš?"

"Za zády,ukaž,co to tam máš!" ,nedá se odbýt.

"Nic,nech mě,prosím."

Přijde ke mně a  snaží se mi to vzít.

"Nech toho-slyšíš?Nech mě být!"

Ještě párkrát se pokusí vzít moje lumítko.Potom ohrne nos a  uraženě odejde.Schoulím se do klubíčka pod velikým stromem.Má listí krásně pomalované zimou.Přitulím se k lumítku.Tebe mi nikdo nikdy nevezme.

Ještě chvíli ležím pod stromem a  mám zavřené oči.Nechce se mi vrátit na svět.

Lumítko je věc,kterou mi dala maminka předtím,než se me pokusila zabít.Ona mě měla tolik ráda,že nechtěla,abych se trápila na tomhle světe.Ona mě tolik milovala.Proto mi dala lumítko,políbila mě na čelo,kolem krku mi uvázala šátek,který utahovala.Já jsem zavřela oči a  myslela na to, jak mě maminka miluje.Slyšela jsem dveře,kroky,slova,křik,rány...ale oči jsem neotevřela.U srdce jsem si držela lumítko a šátek zase povolil.

Kdepak jsi maminko?Mám tě ráda.