Co přináší větší uspokojení - radost a lásku dávat nebo přijímat?

profesorka češtiny mi řekla, že je to prý roztěkané. Docela mě tím naštvala... co si o tom myslíte vy? Nezáleží mi na hodnocení obsahu, ale formy.

Zamyšlení: Co přináší větší uspokojení - radost a lásku dávat nebo přijímat?



Mohl bych se smát, protože odpověď existuje. Není skromná ani ledajaká. Argumenty jsou pro i žádné. Nebo mě často nenapadají. Přemýšlet se musí i nemá. Odpověd zní ano i s výhradami. Pro mě například bez pochybností, bez nich kompletně. Záleží na člověku, výhradně na něm. Něco bych vám k tomu snad říci mohl.
Láska je radost a radost je láska. S mírou lásky roste naše štěstí. Láska patří ke člověku jako i touha po ní a po štěstí. Pochybující o tomto nemůže být rozumný člověk.
Jemu dále stačí odpověď naznačit, už ji stejně tuší. K čemu by člověku bylo, kdyby získal celý svět, ale ztratil svůj život? Ztratil by v té chvíli i svět. K čemu by člověku bylo, kdyby miloval celý svět, ale nikdo nemiloval jeho? K nesmírné úzkosti. K čemu by člověku bylo, kdyby jej celý svět miloval, ale nikoho nemiloval on? K nesmírné úzkosti - sobectví.
Láska je jemný mechanismus. Je to nejhřehčejší věc, která působí mezi lidmi. Je náchylná k útokům ze všech stran, v mé terminologii se nazývají hříchy. A je to také vztah vzájemnosti, vztah k sobě vzájemný není. Abychom někoho milovali, musíme být nejméně dva. A abychom někoho milovali, musí být láska už před námi. Bez toho bychom se ani nenarodili. (Toto myslím hlavně v přeneseném významu.) Naštěstí neznám člověka, kterého by nikdo nemiloval. Nemůžu se ho na jeho pocity zeptat, on totiž NEEXISTUJE. I ten nejosamělejší, nejopuštěnější, nejvyprahlejší, nejvíce trpící, nejzuboženější člověk je milovaný. Třeba o tom ani neví nebo si to neuvědomuje. Ale všude nás obklopuje láska. Bůh je Láska. A každá věc, která je kolem nás, a všechny události, jež nás postihují, MOHOU sloužit k dobru. Dobro je synonymum lásky. Tvrdit, že nás všechno miluje, by bylo velmi křečovité. Ale vše nám MŮŽE napomáhat k dobru, přímo i nepřímo. Vše nám napomáhá k lásce. Bůh je Láska. A buďto je dobré samo o sobě (láska obsažena přímo) nebo nás k dobru vede (láska důsledkem). Všechno je dobré. Ale nemusí být správné a není samo ze sebe.
Dobrý není člověk. To je ten problém... Ideální je všechno. Kromě nás samých.
Člověk žije pro lásku, pro nic jiného. Aby celý život miloval a byl milovaný, aby celý život žil v ráji. V praxi se milovat snažíme velmi neobratně. Někomu to jde více, jinému méně. Ale lišíme se v našem úsilí. V OCHOTĚ milovat.
Došli jsme tedy k závěru, že ke štěstí stačí milovat. Milovaní jsme už od narození. Kdo se mnou nesouhlasí, s tím se přít nebudu. Je to otázka životního přesvědčení...

---