Trocha antiflétismu

Na pódiu to vře. Všechny nástroje, housle, cella i violy se shlukly kolem nejstarší basy. Předtím měla imponující projev a teď se hřeje v přílivu obdivu a slávy. Jako ona ještě nikdo nemluvil !

         Náhle vše utichá. Všechny nástroje se otočí čelem k nově příchozí. Je vidět jen nenávistné úšklebky, zlověstným tichem očas zazní zavrzání, jak se někdo nakloní k sousedovi a něco mu zašeptá.

         Je tady ! Odvážila se pošpinit pódium svou přítomností  ! Flétna přišla !

         Dav se pomalu rozestupuje aby nechal flétnu projít. Ta si navenek ničeho nevšímá, uvnitř se ale nervózně rozhlíží kolem.

Co se to, sakra, děje ? Když jí cestu zastoupí sama basa, pochopí. Zase měla ty svoje rasistický kecy !

         “Kam si myslíš, že jdeš, ty kovová špíno ?”

         „Jo, kam si vykračuješ ?“ ozvaly se třetí housle odněkud zezadu.

         „No co, jdu si sednout a hrát, ne ?“

         „Ty nikam nepůjdeš,“ zavyjí jedny stradivárky.

         „Jo tady jsi dopískala !“

         „My tě tu nechcem !“

         „Kazíš tu vzduch, vypadni !“

         Ryk davu se zvýšil a kruh kolem flétny se ještě více zúžil. A do prdele, pomyslela si flétna, to nevypadá dobře. To vypadá, že asi dostnu pěkně na držku !

         „Jak jsi hubená a tenká,“ dloubne do ní jedno z mladších violoncell.

         „A tak protivně kovová,“ přidá se viola.

         „A pištíš jak myš,“ zakvílely opět sborově třetí housle.

         „Furt si hraješ ty svoje blbý sóla my abychom ti dělali doprovod.“

         „Hele, nandáme jí, ať vidí, že ji tady nechcem.“ Poslední výkřik zmizí v lomozu, jak se všichni začnou tlačit na nebohou flétnu.

         „Né, nechte toho,“ zaječí flétna dřív, než zmizí pod přívalem dřeva a smyčců.

         ***

         Nevěděla, jak dlouho si na ní vylévali zlost ale když se probrala, zjistila, že leží na podlze, za ní v řadě stojí všechny nástroje a taktovka kolem nich poskakuje a řve na ně jednu nadávku za druhou.