Kouzelné slůvko vždyť

Ráno jsem vstal poměrně brzy. Byla neděle a  já sem po flámu nebyl zcela ještě probuzen. Nebylo tedy divu když jsem při očistě narazil do krásného velkého zrcadla které mi visí v koupelně. Celou situaci jsem si v duchu odbyl větou: „ Vždyť je to jen blbý zrcadlo…“

a těch sedm let neštěstí? „Vždyť je to jen pověra…“

Ano, je to tak – mám to štěstí být člověkem. Každý den ráno děkuji za to že smím být tvorem který mluví a občas i myslí. Každý den ráno děkuji i za to, že smím používat to krásné kouzelné slůvko: vždyť. Kolik slov má v sobě takový náboj, takovou pozitivní energii? Slůvko vždyť nám dovoluje uzavírat se do vlastní reality, vytváří okolo nás zónu pohody, díky které jsme schopni lépe snášet veškerou nepřízeň osudu. Díky vždyť je každá ztráta lehčí… Vždyť je to jenom příroda, ta nám chybět nebude… Vždyť je to jenom člověk, toho není škoda… Vždyť o co vlastně jde?

Dlouho jsem přemýšlel, až jsem jednoho dne dostal nápad, který jak pevně věřím bude jedním z hlavních činitelů jež bude provázet lidstvo v novém tisíciletí. Kdysi dávno se na dálném východě zrodil zen-budhismus  - náboženství které nabádá k životu v harmonii s vesmírem, přírodou a se sebou samým. Já bych chtěl být zakladatelem náboženství které bude vyhovovat masám v této nové době. Dokonce mám i první a základní vždyť-budhistickou větu:

„Vždyť je to jen náboženství,  tak o co sakra jde?“