Písmák Mezi borovice
Víš, že když tvoje ruce
po mně běhají jako
po slepé mapě
a dotýkají se všech bílých míst,
(>°°<)
Přespávaly u něj
snad všechny kočky
z ulice
a ke každé se lísal
¤ Horkosti ¤
Jablka jsi rozkrajoval
již na větévkách
a jádra -
na omak ještě teplá,
°+°
Jsou gesta,kterými mě nastřihnešpřesně tam,kde mám místopro jeden nádecha dva prsty. Někdy. když mám ruceplné javorových listů,přestávám věřit -- na jaro.
~°°°~
Ještě jsi mě
nezohýbal tak,
abych se ti vešla do obruče.
Abys cestou k řece
Kdesi v koleni
Když umýváš nádobí,
hraješ si na plameňáka
s jednou nohou
nalomenou kdesi v koleni.
Od pasu°°°°
Ještě dost neznám
tvé údery
a mezi žebry
je stále tolik místa.
Šupinatá
Zase jsi mispolknul rybku -jako tenkrát,když jsme se ještěchodili milovatdo stejné řekya ty ses moc zhluboka napil. Vody mi zbylotak akorát po kotníkya jedno mělkéšplouchnutí.
Podzimní tepání
Byty bez balkonů
jsou vášněprosté.
Není se kam zaklonit
a ukotvit stehna.
Sobotní záchvěvy
Dlaně vklestěné do ořeší
tak prudce,
jako tepe můj klín.
Ty - okna zavřená,
K jihu
Jsou chvíle,
kdy mám blízko k ampliónům
a zbývá mi pramálo
z umňoukané kočky,
O krok do zorniček
Cesta plnější
o naše stíny
a oči po zemi
jak na provázku sebou jsme táhli.
Po kameni
Dráty nebyly nikdy
tak vysoko.
Dělím se s tebou
o vlaštovky.
Přistřihování
"Vrabci prý nepotřebují
hnízda",
říkávals,
když zastřihoval jsi
*.*.*
Některá rána
se špatně stínují,
když večer
tužkám olámal hroty
Ňadrobraní
Už ani hory
se neumí vztyčit,
když mé tělo
vyzývá k ňadrobraní.
Cestou zpátky
Nedělní tepánído kůže
má ke kořenům nejblíž.
Vzestupně se rozsvěcují lampy,
abys ustál příliv
Probouzení
V očích míváš
sněhoprázdno,
když proplouvám si tebou.
Já - rybka prostořeká,
Řekou
Včera jsem byla řekou
s jedním břehem
a dvěma kotníky,
které nechal jsi
Prošedivělá
Jadřince v ošatce -
jediné,
co zbylo mi z jabloní,
i klín mám zavátý
Odlehčená
Cítím pnutí v kolenou,
když vím,
že u brodu ti stačí jen
napnout předloktí
Nedoznělé blues
Jsem nejvhodnější kulisoudo tvého filmupro hluchoněmé. Jen správný prstokladdo mě vtěsnáchůzi na 3 dobya než dojde víno,já naučím se nazpaměť, (podle tónů ve tvém žebroví) že gesta směřující vlevobývají falešná.
Ne(do)ostřené ráno
Dnešní ráno z nás upíjelointenzivněji. Za nehty horký čaj,až se mi stehna prodlužovalajen pro tvé dýchnutía rohům pokojese rozvíraly úhly.
I plotům pro dnešek opadaly ostnaté dráty,aby se netvářily tak. věrohodně.
Protínání
Jsem prvníbarvou semaforu,když propůjčuješ simé vystupňované výdechy,zatímco tma nás natahujeskrz okenicea skla jsou nedomlžená.
Když vplétal jsi do měbáseň o protínání,zbýval mi jen nádechk prvnímu dešti.
Středeční
Tvé oči mě protahovaly
všemi ploty
a hřbitovními zdmi,
když jsem v nich uviděla
Ježíš s hendikepem
Když na mě ťukáváš
(jako kavka se stříbrným
páskem kolem krku),
jsem Ježíš s hendikepem
Improvizace
Nech mě být čtvrtou
paličkou pro vibrafon,
jíž protneš prsty
a počkáš (bez záruky),
Čtvrteční
Žebra zkracují tvou
nedochvilnost
a vzdálenosti krátí
natříkrát.
Poslední návratná
Do hladiny se
zakousávala kostelní věž
a zábradlí mě dráždivě
svíralo pod paží.
Balkónové blues
Když mručíš ze spaní,
jsi jako kontrabas
s nakřápnutým smyčcem
a do zad vdechuješ mi
Učekaná
Když chodíš žádato mou blízkost,připadáš mi jako luk,jenž napíná čísivetchá ruka. Cítím odhodlání v tvémpodbřišku,ale už když si zouváš boty,jsi mi neúprosně cizí. A já v duchu slibuju si jabloňový sadnebo houpačku v teplých krajích,kde znásilním svou trpělivost.
Osmé patro
Vím, že jsi tudy šel,stopy v pískuměly o něco delší kroka každá z nichnesla tvůj monogram. Vydala bych se po nich,ale na cestě k toběsvítí jen každá třetí lampaa ve výtahu vynechalitlačítko pro tvé osmé patro.
Krájení s lítostí
Ve vaně stovky vlasů
a povrchních citů,
co se mi ještě podařilo smýt,
ale neměla jsem odvahu
Koncert pro 15 srdcí
V nevelkém hledišti
15 srdcí x 1 osiřelost
(jen bicí je v páru)
a někdo odstřihl oponu,
Prosněžená
Pod korunou javoru
jsi splétal má kolena
tak úzkostná,
až se břehy prohýbaly
Vyhlídky na samotu
A dnes už jen
vyhlídkový let nad ztrátami
a úpatími ostrých loktů
trčících tak bezelstně
Potulný houslista
Potulného houslistupotkávám v tvých stopách. Je němý a má rádpoštolky (a sny),vždycky jim přistřihne perutě,aby nebyl tak sám. Často ho slýchávámpři tvých návratechdo 5. patra pod věží,kde náhodným požárůmje už odzvoněno.
Můj stepní vlk
Stepní vlkve mně nadobro ztich. Ten tichošlápek,co učil mě zapadat se sluncema být dešťovou kapkous hlubinami všech moří. Spolu jsme krájeli nocnadvakrát,aby nám víc chutnaloa nikdy nebylo kam spěchat,protože čas nám propletl dlaněa uvelebil se v rukávu.
Už je to dávno.
Říční
Když jsem se celá říčnávymotala z důlku na tvém kotníku,s řinčením se ve mněvlny rozlévaly,z konečků prstů krůpěje tryskalya když se střetlys ratolestmi tvých poledních stínů,zchladly v říční oblázkyna tvém zápěstí.
Nespatřená
Smutek se na mě zavěsil,
až mě to zhouplo s vrznutím
v kolenou
a vůni borovic a modřínů
Strunová
Z oblouku tvého tělami zbyly jen 3 struny,na něž učil jsi mě toužitněkolikera způsobya rozezvučit je lososí kostí. Vždy protáhl ses uchemmýho šálku a ten pak voněl.
. zátokami devatera moří.
Píseň pro jestřába II.
Na dlani mám rýhu
po jestřábím pírku,
když naposledy zkřičela
jsem tvé odlety.
Rohatá
Jednou jsi mi řek,že jsem jako tureckej med(toho že máš taky vždycky plný zuby)a já byla jak starágramofonová deska,co jen škrčí a podivně to v ní praská. Zbyly mi po tobě jenošoupaný místa na kobercia sklenice vína s příchutísíry.
Opětovně odložená
Po tvých návratech
jsem jako opatlaný bonbón
přilepený na podšálku,
někdy i od drobků,
Nenávrat
A tak tu stojím.
krev plná promlčené touhy
zaobluje cosi v hrudi
a nehraně prázdné dlaně
V samotu splétání
V řečišti tvých
rozpolcených úst
klopýtám
(dnes s příchutí jeřabin)
Návraty
Rozbouření přetéká
mi z dlaní,
ta voda plná nedosnění
a prázdnot vřících do běla.
V kruzích nesvobody
Pod kůží ze šupin
provázky
dřou, když koluješ mi v žilách
a ke zdi stloukáš
Jediná jistota
V kolejišti
života
to skřípe zbabělostí,
když poznáme,
Naposled
S výčitkou mi pohlédlo
mé lepší Já do očí.
Chtěla jsem ho jen obejmout.
. než Jej udusím.
Svatební jeřabiny
Z ostružin pletené svatební šaty,ve vlasech pírka krkavčí. V těle chuť touhy,v dlaních květ máty,jen srdce tvé dnes netančí.
U řekyživené přítoky žalostiCravetheen harfu svírá. Ze rtů čpí mantrazkrápěná neřestí,pro její dotek tvé tělo zmírá.
Prorůstání
Ten večer
přišlo svítání nečekaně brzy.
Schovala jsem si je do úst
i s javorovými listy,
Píseň pro jestřába
Podzim tě spolkl
do svých dlaní,
fialky vpily se ti do očí.
Na rtech krůpěj
Poslední píseň
Bojovná žena ve mně
na píšťalu hraje.
Rty zlehka odemknuté,
vlasy havraní.
Splácím
Splácím tenké stěny oněmění
a ozvěna jednotného znění
o stromy se tříští.
Víno stéka po plantážích těl
Obelisk
Jsem flotila, jíž svrhli kapitána
a měděnou barvou na čelo vyryli mu kříž.
Jsem kapucín, co žebrá o lepší rána.
Ústa zrezlá, jak od žaláře mříž.
Jsem malíř
Jsem barvoslepý malíř,
jenž prsty ti kreslí
do tváří jemnou růž.
Jsem popraskaný talíř,
Kopretiny
Ticho se odráží od všech zdí,ke džbánu slov,kde kopretiny spí.
Přesyceny tónypromlčených vět,ohýbají tíhouokřídlený květ.
Déšť do okenbuší s jemností,kéž smyl by tvou náručplnou tajností.
Tanečnice
Na náměstítanečnicesvé tělo rozchvívá. V rukou zvadlé slunečnice,nikdo se nedívá. U nohou klobouk,v něm mincí pár. Pro jedny drobné,pro druhé dar.
Nevíš
Jsem otlučené jablko v ošatce našich snů,kde s křivým úsměvem pozoruji tichý svět našich slov. Jak bolí, když mlčíš. Nevíš. Jsem míč odkopnutý v pískovišti naší touhy,kam už nikdo hrát si nechodí.
Krvavá svatozář
Krvavá svatozář
Sleduješ úsvit v náruči někoho jinéhoa snad ani nechceš vidět svět v mých očích. Jen krvavá svatozář z tvých nevinnýchhříchů tě zdobí,když znovu a znovu vstupuješ mi do snů. To toužím se probudit ve tvém objetído deštivého rána a nechat tvá slovavrážet mému srdci smrtící rány. To vše, za pár němých okamžiků s tebou.