Hlas srdce

Vodopád lásky zaplavil nás,

na chvíli kolem zastavil čas.

Ty dotkl ses mě dlaní svou,

já otočil se za tebou.

Pro tyto chvíle už není slov,

na srdce zvonu se taví kov.

Jeho hlas beze slov – to je vyznání,

stojíme spolu a on vyzvání.

Verše mi z úst do oblak plynou,

šedivé dny jak pára hynou.

Ležíme spolu v měkké trávě,

tělo tvé nahé přikrývá mě.

Jako babiččina duchna z peří,

je teplé, hebké a tak svěží.

Dech můj pojí se teď s tvým,

ve vášni polibků končí tento rým.