Písmák kamenný most
Krásná
Noc která
Opila mé smysly
A přítomnost té dívky
Jako nádech
Jen nahlížíme
na osoby zblízka
tak vzdálené
A mnohé nitky
Teprve poté co uslyším zpívat déšť
Vdálce hvizd
neznámých kol
a temný mraků lem
Den přepínám
Až na okraj mléčné dráhy
Den za dnem se obnažují rány
smoderním rozumem,
vtěleným do únavy
A něžnými výtkami
Epiteton konstans
Jsem zlo volný van,
však vánkem zván
vsrdci svém
si často koleduji
Karlovarská
Návštěvníci místa,
které vmrazu horkost dýchá,
mohou zastavit své kroky kdekoli –
u barevných střech
O návratech
Když jsem Tě
poprvé držel vnáručí
a Ty jsi mi
vjediném okamžiku
S malými strázněmi
Bez příkoří,
smalými strázněmi
a přetlakem
ordinérních tužeb
Rytířem s hledím nad obočí světa zdviženým
V žár
se ponoří
a netmí se -
již ani dech nesmí
Pojď blíž
Pojď blíž a rozběhni
svou svěží krev
po prostorách vln,
na mých lodích
O tanečnících
Z pouhé
živočišné touhy
se rodí verše
Když zahlédneš dívčí nožku či tvář,
Šató néf dy pap
Jen pevný stisk
a plátky okvětní,
znichž voní žena
rozevřeny
Léto
Je to slunce
a jeho paprsky mezi mračnými prolukami
a déšť, který prskájako lijavec
a voní májem
O dálavách
Opět se živě odvracím
odnedávných jara hřejivých zim -
jsou tojen pouta astřety okamžiků,
a věčný přepiszávětí hříchů.
Největší bláhovost
Napsal
jsi mnoho
veršů,
do nichž nepronikl
O jaru
V korunáchživot nový
A v srdcinové zpěvy.
Tvá mysl utká náhle závoj snový -
k němuž nelzenajít vzory.
O Stvořitelích
Snad oddělená
těla
z Platónovamýtu
a proluky mezi doteky
O pamlscích
Kolik je pamlsků
na dně
moří,
v koutcích úst
Přátelům
Jste vždy vítáni v mém
srdci -
přátelé.
Zvláště Vaše rudé nosy
Překrývání
Kam se podíváš,
aby Tě zrcadlo neklamalo.
Jak šalbu
zmást
Opravdový verš
Dostát vždy ryzímu -
nehledat cizí -
za rýmem zvolna se ubírat -
nejprve srdce, až poté chlad
S čerstvým nachem rána
Setmělá
s tajnými runami
jak hladina
s modrými hladinami
Vánoční
Stěží je vyslovím -
výdech
znamená někdy mnohem
více
Než zastaví své orloje
Jako padlí andělé -
do běla rozsvícený den,
že stěží dýcháš, probuzen
v závějích nahý
Ostrovy Lotofágů
Jako výrony
nezbedného odpoledne,
jehož dýchánky provětraly
tulácké úsměvy
Spříznění
Měl své sny -
prozíravé a modré -
zvláště zvečera,
kdy mysl vyhasíná
Jen věřte
Když jispatříte -
ve svém srdci -
jednou za život
a minete
Když se nakloní
Když se nakloní,
aby mě políbila
s čtveráckým
pohledem
Lžiprorokem
Ibásník
se zapomene
v přímočarostech
Ale brzyjiž prahne
Kameny veršů
Jak zasadit
do obručí
sametových vět
kameny veršů
Tak zhasni knůtku!
Dnes řeknu
o něco více
A provedu vlastní
mátožné
Když mé rty neříkají sladké lži
Když mé rty
neříkají
sladké lži
a nehoví
I moje duše k lásce lne
Poznal jsem
váhu slov,
když se jejich ostré hrany
zakrojily do mysli
Jedině nebe
Jedině nebe
a jeho dálky
modravé
stojí za pohled
Stále hledám jediný verš
Jak malá jsou ta slůvka
bodavá.
Ajimi a pro ně
se trápíme.
Chybíš mi lásko
Prázdné jsou včerejší dny
a okamžiky,
které kojilamá touha
A přesto jsem veselý
Ve stopách básníků
Vlčí touha
vpletencích
veršů
zbídačených
Na sklonku dne
Na sklonku dne
jen vydechnout -
spočítat své žaloby
s úsměvem na rtech
Jak se mohou psát básně
Nejprve dojem:
matná vidina
pod nánosy slov
A poté se vydáváte
Okamžiku prodli chvíli jen
Vždy jen
čekáme
my věční
čekatelé
Tucet obyčejných dnů
Ještě bych prosil jednu kávu -
moje rána mají drobnou vadu -
bývají mnohdy předčasná -
snadabych něco nezaspal.
Za okny mými
Za okny mými –
voblačných trhlinách –
zejí modré zátočiny
a jejich hebký safírový spad
Rozkvetla jsi v mém srdci
Rozkvetla
jsi vmém srdci
jako zlatý déšť
Na podzim
Obraz mé lásky
Říkáš:
Dnes jsem moudrý
Neboť mě
probudilypaprsky slunce
Vteřina
Z látky jemnější
než ligotavý
lesk
modrého azuru
Glosa na téma mezí lidské sdílnosti
Jedním zpředpokladů lásky a přátelství je obdivovat se druhým bytostem. A vážit si jejich přítomnosti podobně jako si vážíme neslyšné a trvalé promluvy vlastního nitra. Copak znějí naše myšlenky pro někoho jiného než pro nás samotné. Lze se jich snad dotýkat směleji vcizích myslích.
Sonet nabobúm
V návlecích lichotivé inspirace
sváří se spánek s dlouhou chvílí -
pletou severše hladce a obrace,
aby v mé mysli opět láteřily
Víra v lásku
Tíseň mne zrazuje od daleké cesty –
během níž se odstrojují
obnošené dny a všechny staré vesty –
jenom lásky se prý utvrzují.
O duši jen básník čestně vypráví
Krásné verše píší jenom rty –
náramné jsou jejich zdobné přesahy –
slova zde platí za mnohem méně –
putují po lávce vytesané vkmeni,
Koupání
Páryočí vymýšlely krásné hry –
co chvíli se na se smály a pak odtrhly.
Zůstávaljsi přitom déle vážný a nebylo to křečí –
v úžasu podobensmělému potápěči,
Píšeme o kráse
Zlé mohou být dálavy
širokého srdce –
Vpropastných násoskách
vězí naše sny
Do únavy
Zahanben poslouchám Tvůj smích –
je nestálý a plný krásných vad
a musím jenom vduchu lát,
že nevyznám se vnich
O nespatřitelném svitu slov
Kráčíme svýslužkami tichých let
ajiskrami vočích –
ztepile se vlnící artisté
na vlnolamech svěžích vět
Dospívání
Někdy je nám příliš do zpěvu –
lovcům přeludných stínů
Z jediného doušku
bychom rádi
Řecké zpěvy
Za bujnými zpěvy
spěchal hrdý Řek,
jenž nemohl churavět
pro hlas lítostivý
Jak nahlížím na rým
Radil jsem mistrům konsonance –
o přestavbách verše –
a nyní se ve stříbrné zkratce
pustím do rešerše
Noční hry
Sladce mléčná
jsou Venušina gesta –
vúbělu ramen,
a když klesáš znaven
U královny
V bodavých úlech – u zlobivých včel
vnichž smutek zádumčivou písní vřel –
jsem ke své milé spěl –
královně pluku žihadel
Solipsista
Látám své rachitické rýmy,
vatrofii svalu, bez krve a přece nedostižný
atlet vět –
a umím slepě závidět
Testament
Zostrých hran
vpodkroví nitra zpola vybourána
stříbrná závěť vran –
klovatinou podlepená podkova Pegasova
Milostná rétorika
Ona:
Hovoříš se mnou spanile
ve svých jiskrách žalných
a lámeš mé srdce marnivé
Jako žena a muž
Probuzeni
jako žena a muž
na jediném loži
Vetkáni
Křehké jsou mé výpovědi
Křehké jsou
mé výpovědi
a plné soumraku –
jeho lahodné slepoty,
Ke spáse
Vzhlížím k Tobě,
shlavou na tvém klíně –
Kdybys jen mohla vědět,
jak jsi odtud krásná.
Ohlédnutí
Stačíš se
ještě ohlédnout –
bláhový průvodce
stinnou zemí
Selena
Blízká záletnice
vopatrné touze
svírá mě tak dlouze
a dýchá zcizích plic
Mohu
Mohu se sklonit níže
A sevřít tě mnohem pevněji,
Zastavit svůj dech,
Aby ani jiskra lásky neunikla mými rty
Snad se lze mýlit
A řeč se rozplynula
jako pára vycházející zTvých rtů –
ve vlnách proudících éterem
Namísto tváře
Performativita
Kde se vnás bere
ta protivná úzkost –
slibný van příštích dnů,
nehorázná pýcha tváří vtvář
Nazí
Ve varu té noci
pod setmělým altánem
zcela zapomenuti
pro sebe na svět –
V pokoji srdce
Zvedla se vlna vmém srdci
A její příval
Zastavil běh myšlenek –
Celé vědomí se utápělo
Priapizmus srdce
Bráníš se křehkým dotekům
jako kutikula na osrdí mimózy –
a vjaktacích vzpínáš své prsty zádumčivé
kvýšinám
Nokturno - Artéský spánek
Tolikrát probuzen
a nucen zírat do modrých šachet
blankytného skeletu
slakrimální pietou
Opatruji
Opatruji růže –
aby se jejich poupata
předčasně
nerozvila
Stylizace
Svým způsobem
mají pravdu ti,
kteří nosí hlavu voblacích
Ale mnohem více vědí ti,
Lev starých metafor
Jednou se vrátím,
bojovný jako lev –
lev starých metafor
Oči vmém podání
Mé štěstí
Mé štěstí je nesmírné
jako obloha.
Na ní plují myriády hvězd -
vmém srdci
Oblaka
Oblaka na modrém nebi nic nevědí,
když pod nimi kráčím
se smutkem vsrdci,
nebo příliš rozjařený
Podpěry
Za vlídný
a stěhovavý úsměv
atrumfy srdcové,
stěhovavé
Vítání
Dravé zoubky
světice
kousaly mé boltce
Já soustředil se jako kvítek
Perly
Jsem plný dřímoty -
tou překypuji -
téměř třicetiletý
A zírám někdy zpět -
Velký třesk
Velký třesk –
a my vstáváme zhvězdných postelí –
naše těla se milují
jako dvě slunce
Jméno, obraz, duše II.
Ale jméno překrývá třepotavý a nestálý let naší duše podobně jako vrstva jemného prášku vyživující motýlí křídla. Když hovoříme o panu N. N. , slečně T.
Náhle
Náhle ustal náš smích -
hledíme na sebe v tichém úžasu -
a cítím Tvůj smutek
a vnímámsvůj žal-
Jméno, obraz, duše I.
Podíval jsem se té dívce znova do očí. Vím, že pohledy mají svůj výraz. A ten výraz je často tím, co se vbásnivé řeči označuje jako duše. Když upínáte pozornost na drobný předmět –černou kaňku na své bílé košili a najednou zjistíte, že se to černé nic přesunuje po miniaturních nožkách, které postupně rozlišujete od zbývajících částí náhle se vynořivších souvislostí hmyzího těla, tu je pro vás ten zážitek rozpoznání jakousi názornou anatomií života – podobnou fascinaci vzbuzuje proměnlivá morfologie zárodečných tvarů – hledíte na živoky, jejichž organizovaná tkáň čaruje v jednotlivých baňkách laboratorních exponátů od stádia ke stádiu v jakémsi bojovém tažení proti silám zatracení a zmaru – vidíte ve skocích jistou kontinuitu růstu a ten růst efemérních končetin vříši fauny připomíná plazivý rozmach saprofytů vneproniknutelných křovinách temných hvozdů, kam by tak ráda nahlédla naše zvědavá mysl.
Neříkej mnoho
Mé věty
čekají
Kdybych řekl více,
bylo by to mnohem méně
Dívka jako krajina
Co vidíš, dítě, když zvedneš zádumčivé zraky
nad obzory .
Snad totéž jako já .
Jsme tolik stejní .
Láska
Jsi mazlivá -
a šepot něžný
zaznívá
na rtech, ve vlasech se chví -
Milující
Nikdo neuloupí dary,
které byly dány zkoše krásných chvil
A potrvají mnohem déle,
stále živé, pořád skvělé -
Nač?
Hledím na Ni – dívku srdce,
aoči nevidí, duše probírá se.
Jsi to Ty. Pravím maně, křehce,
Ona zvedne šíji, políbí mě krátce
Tvé oči
Tvé oči –
a dále to neumím říci lépe
Dívám se –
adále to nedořeknu
Záhada
Nad hlavou visí
obraz dívky srozpuštěnými vlasy –
kreslím popelavý tón její tváře –
a touha přitom spaluje mé tělo –
O poutech
O poutech
na poutích do nezranitelnosti,
hlubokých brázdách vyoraných krátkou chutí,
rozmělněných krocích věkovité zajizvené duše
Bibelot
Byly dílky a střepiny-
skořápky dutých tvarů,
přenádherných váz srytinami her,
zploštěle ležící před mým nynějším podivem-
Inpasibilita
barvyživota-
temně rudé západy slunce
kvetoucí v očích
barevné průvodkyně
Díky za to
Některé touhy
jsou jako prázdné měchy-
nenaplní je žádná slova,
a mlčenlivá úzkost zase tíží srdce
Kornatění chvil
Rozumím větvím,
které usychají-
jako myšlenky, ježpodlebením krájí-
apřece visí jejich žalné strupy
Taková jsou slova
Zkus ovládnout jediné
slovo-
nejsou to krotká zvířata,
rozbíhají se na všechny strany,
Jsem dítě básníků
Chvějí se částečky prachu
Na moři pomerančů,
Jejichž kůru loupe modrý obzor
Sčernými mraky
Bezbřehé věty
Bezbřehédovedou být věty,
které se neštítí malicherného výrazu
a pompézních teček-
tymaně vyslovenésoudy,
Dívce včerejčího dne
Byla jsi
jako vločka
tančící předmými zraky,
než rozpustí svou řasnatou záři
Klamy času
Povadnou tváře
jako květy
Nedají si říct,
trhanky
Bílé snění
V bílém kostýmu již
omámen sníš,
kabát z listí
záhy obnosíš,
Nokturno III.
Chovám zítřek-
krásný den,
laskám včera-
mrtvý sen
Jako stín
Vstoupil jsem
do svého pokoje
jako stín,
unavený dnem,
Babí léto
Stráně barví-
blednou barvy-
jdi nasytit svůj zrak-jen běž
brzy unaví se, zjihne
Cibule
Já spatřil svoji duši-
bílou cibuli,
na talíři, jak se sluší
svlékali ji, řezali.
Nokturno II.
Bázníkrotíš
noční můry,
zrakem chladíš
horký dech,
Zrání
Línýčas je blíž a blíž,
zívá v bledých zdech
a smývá šminky
tváře nedbalé
Homunkulus
Má vlnová délka,
proluky mezi mými
atomy,
vír vzpomínek,
Tiché vyznání
Rozhrnoval svými tempy
vodu před
krásnými pažemi
a posílal vlny k ní
Jedné
Jedna mě poutala
krásnou tváří-
cizinka užaslá,
cizince žasnoucího.
Moje cena
Zavazím všem srdcím
a svému srdci
a jsem lehkou vzpomínkou
na své včera
Nokturno
Noční mapyse závratísvětelsoupeřía tma se tratí,
boří,když před bledými zrakybůh ji odvelel.
Do šera vhlédne
oko neposedné
Setkání
Jenom jsem tě zahlédl
na pár okamžiků
než jsi ke mně zvedla oči-
pak jsem se odvrátil
Osvícení
Svítí
do tmy odhodlané
vstoupit.
Zraky slastně přivírané
Spolu
Nebe v korunách
květů
jednoduše modré,
a dvě duše spolu
Svým milým snům a větám
Svým milým
snům
a větám:
Jste mnou-
Nevinná
Plavým a houpavým krokem
kráčí dívka se svým psíkem-
bosou nožkou
kreslí stopy v trávě.
Pokorná
Kroužím červími děrami,
zpohádky rozumu
do sádky
plné svatých pochyb.
monáda
Hovoří sbohem,
pro mě tu není,
dává mi sbohem,
a toho si cením…
šimrání
Konečky vlasů,
laskavé, šimrající bohyně
padající ve vlnách
přes čelo k čelu.